Nářez Markéty Šichtařové obhájcům roušek: Je to politický symbol a divadelní rekvizita. Mám svobodu, takže kde je vyžadují, tam nevkročím

18.09.2020 09:34

Iracionálně vyplašený dav si žádá placebo – a tak dostal placebo v podobě roušek. Placebo pro část davu zabralo, míra stresu u části lidí poklesla. Tak reaguje Markéta Šichtařová na povinnost, která v Česku znovu začala platit od poloviny týdne. Sama je přesvědčena, že riziková minorita by měla chránit sama sebe, nikoliv požadovat po majoritě, aby se pro ni obětovala. Podle ní společnost začala myslet kolektivisticky. A kolektivismus nepřipouští právo jedince na svůj život; jedinec je v něm obětován pro celek, který si vaši oběť nárokuje.

Od čtvrtka kvůli prudkému nárůstu šíření infekce platí na celém území České republiky opatření, podle nichž slovy ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha se mají nosit roušky „všude pod střechou“. Přijímáte nošení roušek s pochopením, nebo vás to obtěžuje?

Ani tak, ani tak. Roušky jsou politický symbol, divadelní rekvizita. Jejich reálný efekt je v podstatě nulový, zejména vzhledem k tomu, jak je běžní lidé neumí používat. Kdyby je lidé používali jako chirurgové – neustále měnili sterilníma rukama sterilní roušky – je to věc jiná. Současné nošení roušek je ale jen parodií na jejich funkční používání. Proto konstatuji, že jsou nefunkční.

Ptáte se, zda mě donucování státem dělat nefunkční a zbytečnou věc obtěžuje, nebo ji přijímám s pochopení. Ani jedno, ani druhé: Dívám se na to jako mimozemšťan z prostoru mimo krabici. Iracionálně vyplašený dav si žádá placebo – a tak dostal placebo v podobě roušek. Placebo pro část davu zabralo, míra stresu u části lidí poklesla. Nic víc, nic míň. Dívám-li se na roušky touto optikou, s určitým sarkasmem v duši je umím pochopit.

Obtěžovaly by mě, kdybych je nosila. Což já nedělám. Připadala bych si jak filmový kompars, akorát že neplacený kompars. A tak prostě nechodím do prostor, kde jsou nařízené. Pohybuji se jen tam, kde nejsou vládou vyžadovány. Mám přeci svobodu vybírat si, kde se mi libí a kde se chci pohybovat, a tak své svobody do mrtě využívám při plánování své trasy.

Víte – mnoho radikálních příznivců i radikálních odpůrců má mnoho radikálních a nelogických argumentů pro, nebo proti rouškám. Jakmile tyhle argumenty začnou být z jakéhokoliv tábora nelogické, začne být názor onoho tábora nikoliv názorem, nýbrž náboženstvím. Tedy ztrácí jakoukoliv relevanci. Ale zajímavé je, že jediný skutečně relevantní argument, který by měl být vzhledem k rouškám použit, jsem neslyšela ještě od nikoho:

Vysvětlím vám to na příkladu, který pochopí každý. Dejme tomu, že máte alergii na buráky. Nebo na lepek, nebo na mléko – doplňte si podle sebe. Alergie na buráky může i zabíjet, je velmi nebezpečná. A protože je pro vás nebezpečná, začnete vyžadovat po celé společnosti, aby vás chránila, aby nikdo nikdy nepoužíval buráky, aby buráky byly úplně zakázány, protože kdyby náhodou došlo k nechtěné kontaminaci vašeho jídla třeba v restauraci, mohlo by vás to ohrozit. No – každý by asi proti takovému požadavku na celosvětový zákaz buráků protestoval a odpověděl by, že když vy máte alergii, vy se taky musíte chránit. Jasné jak facka.

A teď jiný příklad. Jste obézní, máte cukrovku, máte vyšší věk. Jste rizikovou skupinou pro covid, může vás i zabít. I začne být vyžadováno po celé společnosti, aby vás chránila, aby permanentně používala roušky, protože vy přeci máte nárok promenádovat se mezi lidmi a užívat si ochrany ze strany ostatních. „Přeci“ nebudete sedět doma. No – a málokdo proti takové logice protestuje. Co se v případě alergie zdá jasné jak facka, v případě covidu je najednou vnímáno úplně obráceně.

Otáčí se příčina a následek. Každý je zodpovědný za své zdraví. Kdo je rizikový, měl by se intenzívně chránit třeba respirátorem, nebo sedět doma. Minorita by měla chránit sama sebe, nikoliv požadovat po majoritě, aby se majorita obětovala pro minoritu a chránila ostatní. A víte, proč na tuhle zvrácenou logiku společnost naskočila? Protože začala myslet kolektivisticky. Kolektivismus nepřipouští právo jedince na svůj život; jedinec v kolektivismu je obětován pro celek, který si vaši oběť nárokuje. A to je celé vysvětlení principu roušek.

Ve srovnání se sousedními zeměmi je v Česku přírůstek nakažených koronavirem na milion lidí několikanásobný. Podle vývoje nákazy koronavirem za 14 dnů jsou na tom v Evropské unii hůř než Česká republika jen Španělsko, Francie, Chorvatsko, Rumunsko a Malta. V Německu dokonce zařadili Prahu mezi rizikové oblasti a píší, že z premianta a vzorného žáka ve zvládání pandemie se stalo problémové dítě. Kde se stala chyba?

To je přeci jasné, o tom jsme dokonce na tomto místě mluvili už dávno. Vzpomínáte, jak jsme se bavili už někdy na jaře o tom, že přijde druhá vlna, a jak jsem tvrdila, že u nás bude silnější než v jiných zemích? Tehdy, někdy při první karanténě, jsem na těchto stránkách tvrdila zhruba následující – nepamatuji si přesné formulace, tak zopakuji jen význam:

Pandemie chodí ve vlnách, je to jejich definiční znak. Druhá vlna tedy BUDE. A v těch zemích, ve kterých se velký podíl obyvatel imunizoval při vlně první, bude logicky druhá vlna slabší. Naopak v těch zemích, v nichž byla při první vlně zavedena drakonická opatření, budou mít na podzim menší podíl imunizovaného obyvatelstva, proto také druhá vlna logicky musí být silnější. Nejslabší tedy bude v zemích typu Skandinávie.

Současně s tím jsem tehdy říkala: V zemích, kde byla při první vlně jen mírná regulace, budou lidé ochotni podobnou mírnou regulaci dodržovat i dál. Naopak v zemích, kde byla zavedena při první vlně drakonická regulatorní opatření, budou už lidé z regulací unavení, naštvaní a budou při druhé vlně rebelovat. A koukněte se – přesně to Česká republika splňuje: Procentuálně mnoho nakažených a velká rebelie proti rouškám. No není to snad jasné, logické a očekávatelné?! Kdo se čemu diví?

Může být pro podnikatelské prostředí uklidňující aktuální vyjádření premiéra Andreje Babiše, že vláda už nebude zavádět proticovidová omezení ekonomického charakteru?

Částečně uklidňující to být může, dá-li se tomu ovšem věřit. Ještě víc uklidňující by mi ale připadalo, kdyby premiér současně k tomu ujistil, že nejen že nebudou ekonomická omezení, ale taky už nebudou ani ekonomické (pseudo)podpory. Že zkrátka už vláda nabude na ekonomiku sahat NIJAK.

Předseda odborového svazu Josef Středula uznává, že pomoc ekonomickým subjektům, firmám, živnostníkům a podobně je dobrá, ale zaměstnancům prý nebylo kromě ošetřovného po dobu, co byly zavřené školy, dáno vůbec nic. Souhlasila byste s jeho názorem, že zaměstnanci prohráli koronakrizi zdravotně i příjmově? Lze ale vůbec o někom říci, že koronakrizi vyhrál?

Koronakrizi vyhráli za prvé výrobci roušek, za druhé farmaceutické firmy a za třetí všichni schopní a inovativní podnikatelé, kteří kreativně vymýšleli, jak změnit svůj byznys plán a například zavčasu posílili své internetové obchody a podobně. Zkrátka ti přizpůsobiví, kteří krizi pojali jako svou příležitost.
Prohráli všichni ostatní, kteří pasivně čekali, až zahřmí – zadlužení země, kterého se vláda dopustila, bude mít negativní dopady na každého řadového občana.

Celý rozhovor ZDE.

Markéta Šichtařová - ředitelka společnosti Next Finance s.r.o., ekonomka, spoluautorka několika bestsellerů o aktuální ekonomicko-politické realitě. V roce 2016 vydala knihu Jak to vidí Šichtařová, aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti.

Zdroj: parlamentnilisty.cz