PODPORTE NÁS ŽIVÉ VYSIELANIE

VIDEO: „Musíme oslobodiť územie celej Ukrajiny, pretože ak to tam necháme ako rakovinový nádor, bude sa ďalej šíriť,“ vyhlásil Alexander Dugin

31.08.2026 16:00
„Je čas pochopiť, že ŠVO (špeciálna vojenská operácia) sa vedie na život a na smrť, pretože to nie je otázka toho, či mať alebo nemať Ukrajinu, ale či byť alebo nebyť pre Rusko,“ vyhlásil vo vysielaní svojho autorského programu na rádiu Sputnik filozof Alexander Dugin.

Rusko musí osvobodit celé území Ukrajiny, protože jakýkoliv zbytek současného ukrajinského státu se bude podle Alexandra Dugina dál šířit jako rakovinový nádor do ruské společnosti. Jeden z nejvýraznějších ideologů ruského eurasianismu to prohlásil ve svém autorském pořadu Eskalace Alexandra Dugina na rádiu Sputnik jen několik týdnů před volbami do Státní dumy, které se uskuteční od 18. do 20. září 2026. Dugin doslova označil ovládnutí celé Ukrajiny za otázku bytí, či nebytí samotného Ruska.

Nejde přitom o výrok izolovaný od ostatních událostí. Prakticky současně začali ukrajinští analytici otevřeně hovořit o pěti variantách ruské operace na severu Ukrajiny, od pouhého odvedení pozornosti přes vytvoření nárazníkového pásma v Černihivské oblasti až po pokus o postup směrem ke Kyjevu a obklíčení ukrajinského hlavního města.

A do třetice přišlo večerní vystoupení Volodymyra Zelenského. Ukrajinský prezident přiznal, že během pouhých čtyř dnů Rusko nasadilo proti Ukrajině téměř 1 500 dronů různých typů, přičemž přibližně 800 z nich mělo být poháněno proudovými motory. Zelenský současně uvedl, že proti těmto dronům musí zasahovat především ukrajinské bojové letectvo.

Všechny tři zprávy zapadají do jediného obrazu: Moskva zvyšuje vojenský tlak, Kyjev se obává nové severní fronty a zářijové volby se mohou stát politickým předělem, po němž dojde ke změně způsobu vedení celé speciální vojenské operace.

Dugin: Rusko nebude souzeno pouze tehdy, pokud zvítězí

Duginův výrok zazněl 24. srpna v jeho pravidelném pořadu na rádiu Sputnik. Ruský filozof nejprve prohlásil, že válka již dávno není sporem o hranice, jednotlivé oblasti ani konkrétní územní zisky. Jde podle něho o existenční konflikt, ve kterém bude poražené straně předložen účet nejen za způsobené škody, ale dokonce i za její vlastní oběti a utrpení.

Rádio Sputnik následně shrnulo [1], že podle Dugina Rusko nesmí „na ruském těle“ ponechat hluboce toxický rakovinový nádor ukrajinského nacismu. Z toho dovodil, že řešením nemůže být pouze ovládnutí Donbasu, jihovýchodních oblastí nebo vytvoření demilitarizovaného pásma, ale osvobození celé Ukrajiny.

Alexander Dugin: Nejdůležitější však je, že se naslouchá pouze vítězům. Zde platí taková přísná, nepříjemná a možná i nemorální zásada: vítězové nejsou souzeni. Poražení však souzeni jsou, protože poražení nemají nikdy pravdu. A pokud nezvítězíme, bude nám předložen účet za naše vlastní oběti, za naše vlastní utrpení. O to tu jde.

Proto otázku pokání či omluv podle mého názoru odložíme až do vítězství. Musíme se soustředit, musíme zasazovat údery na kriticky důležité objekty nepřátelské infrastruktury. Musíme osvobodit území celé Ukrajiny, protože pokud to tam necháme jako rakovinový nádor, bude se dále šířit.

Musíme očistit naše ruské tělo od tohoto ontologického, toxického, hluboce toxického jevu, jakým je ukrajinský nacismus. Musíme rozhodně osvobodit celou Ukrajinu. Je to otázka bytí či nebytí Ruska. Není to otázka, zda mít, či nemít Ukrajinu. Je to otázka bytí či nebytí nás samotných.

Dugin není silovikem v přesném institucionálním smyslu tohoto slova. Nezastává velitelskou funkci v armádě, tajných službách ani bezpečnostním aparátu. Je však jednou z nejviditelnějších postav ruského ideologického a vlasteneckého prostředí, které dlouhodobě požaduje mnohem tvrdší vedení války.

Jeho výroky proto nelze automaticky vydávat za oficiální rozhodnutí Kremlu, ale stejně tak je nelze odmávnout jako bezvýznamnou soukromou úvahu. Dugin veřejně pojmenovává to, co značná část ruského válečného tábora požaduje již několik let: opustit politiku omezeného konfliktu a začít válku vést až k úplnému odstranění kyjevského režimu.

Volby nebudou hlasováním o Putinovi, ale o způsobu vedení války

Volby do devátého svolání Státní dumy se budou konat po dobu tří dnů od 18. do 20. září. Samotný volební den tak připadne na neděli 20. září. Půjde o první ruské parlamentní volby konané po více než čtyřech letech rozsáhlého konfliktu na Ukrajině. Jejich význam proto nebude spočívat pouze v rozdělení mandátů, ale také v tom, jakou zprávu pošlou jednotlivé výsledky do Kremlu.

Nikdo reálně neočekává porážku Jednotného Ruska. Průzkum VCIOM zveřejněný před volbami přisuzoval [2] vládní straně k 23. srpnu podporu 39,2 %, zatímco Komunistická strana Ruské federace dosahovala 11,7 %, Noví lidé 10,8 % a LDPR 9,7 %. Zajímavější než samotné vítězství Jednotného Ruska proto bude výsledek komunistů a ostatních stran podporujících tvrdší postup na Ukrajině.

KPRF nepředstavuje liberální alternativu vůči Putinovi. V otázce války se naopak její představitelé často řadí mezi nejtvrdší jestřáby. Výraznější vzestup komunistů by tak nebyl hlasováním pro mír, přiblížení k Západu ani změnu geopolitické orientace Ruska. Byl by hlasováním části společnosti pro radikálnější vedení války, rychlejší mobilizaci zdrojů a dosažení jasně definovaného vítězství.

Po zákazu Jabloka prakticky nikdo v Rusku neprotestoval

Podstatný je rovněž osud liberální strany Jabloko. Její federální kandidátní listinu nejprve 29. července jednomyslně zaregistrovala Ústřední volební komise, ale 10. srpna Nejvyšší soud registraci na základě žaloby strany Rodina zrušil. Odvolací kolegium Nejvyššího soudu toto rozhodnutí 17. srpna potvrdilo a o den později Ústřední volební komise Jabloko odstranila [3] z federálního volebního lístku.

Vyřazení Jabloka přitom nevyvolalo žádnou rozsáhlou protestní vlnu. Strana vystupovala s programem zastavení palby a ukončení bojů, ale její schopnost mobilizovat ruskou veřejnost zůstala minimální. To samo o sobě ještě nedokazuje, že každý ruský volič požaduje rozsáhlejší válku. Ukazuje to však, že liberální protiválečná alternativa dnes není silou schopnou změnit ruský politický kurz nebo dostat statisíce lidí do ulic.

Skutečný střet tedy nebude probíhat mezi válkou a mírem, ale mezi dosavadní opatrnou, postupnou strategií Kremlu a požadavkem radikálního křídla na rychlejší a ničivější postup. Právě tuto dosavadní doktrínu část ruských sociálních sítí sarkasticky označuje jako „opatrné zabíjení na Ukrajině“: Moskva útočí, ale zároveň dlouhodobě omezuje rozsah mobilizace, vyhýbá se přechodu celé ekonomiky do plného válečného režimu a postupuje po frontě tempem, které její kritici považují za zbytečně pomalé.

Kyjev počítá s pěti ruskými scénáři na severu Ukrajiny

Duginovo vystoupení by mohlo zůstat pouze ideologickým apelem, kdyby se prakticky ve stejnou dobu na ukrajinské straně nezačalo otevřeně mluvit o ruských plánech pro Černihivskou a Kyjevskou oblast. V pořadu Radio NV vystoupil vojenský analytik Denys Popovyč, který popsal přibližně pět možných scénářů ruského postupu na severu země.

Podle Popovyče může jít o pouhou demonstraci síly, informační operaci určenou k odvedení ukrajinské pozornosti, vynucené přemístění ukrajinských rezerv, vytvoření nárazníkové zóny nebo o skutečnou pozemní operaci směřující v krajní variantě k obklíčení Kyjeva. Za nejpravděpodobnější současnou možnost považuje proniknutí ruských jednotek do určité hloubky v Černihivské oblasti a vytvoření pásma, které by zvýšilo tlak na Černihiv i samotné hlavní město.

Denys Popovyč: Možná, je to docela možné. Ruské velení zvažovalo několik možností, které má na stole. Jedna z nich je prostě odvedení pozornosti a druhá pak vytvoření nárazníkové zóny. Třetí varianta je odvedení pozornosti samotnými záměry, abychom tam přesunuli svou pozornost na tento směr. A ještě jedna varianta sahá až ke konkrétní operaci týkající se postupu a obklíčení samotného hlavního města.

K dnešnímu dni jsem jmenoval asi pět variant, že? Přibližně tolik jich je, ano. V současné době mají zjevně na stole variantu s nárazníkovou zónou, jednu z těch možností, s proniknutím do určité hloubky na území Černihivské oblasti, tedy s cílem zesílit tlak na samotný Černihiv, zesílit tlak na samotný Kyjev.

No, tedy maximálně tak daleko, jak se budou moci posunout. Zjevně by tato varianta mohla být – zdůrazňuji, mohla by být – jejich hlavní variantou, protože v tomto ohledu nelze nic s jistotou tvrdit. Ale v současné době je to naprosto správná poznámka.

Popovyč však současně upozornil, že Rusko podle jeho názoru momentálně nemá dostatek volných a čerstvých sil pro okamžitou rozsáhlou operaci proti Kyjevu. Jeho slova proto nepředstavují potvrzení, že útok byl již nařízen. Potvrzují ovšem, že ukrajinská strana tuto variantu považuje za natolik vážnou, aby s ní pracovala ve veřejném prostoru. Radio NV uvedlo [4], že rozhovor byl věnován právě pokračujícím útokům na Kyjev, nárůstu počtu proudových dronů a hrozbě přicházející ze severu.

Černihivská oblast by Rusům otevřela cestu k tlaku na Kyjev

Případná operace v Černihivské oblasti by nemusela od prvního dne vypadat jako nový přímý útok na Kyjev. Rusko by mohlo nejprve usilovat o vytvoření nárazníkového pásma, roztažení ukrajinských jednotek po dlouhé severní hranici a vynucení přesunu rezerv z Donbasu nebo jiných kritických sektorů.

Taková operace by měla vojenský i psychologický účinek. Ukrajinské velení by nemohlo vědět, zda omezený postup zůstane omezený, nebo zda se po dosažení prvních cílů promění v rozsáhlejší útok. Každý ruský pohyb směrem k Černihivu by zároveň vyvolal otázku, zda konečným cílem není postup ke Kyjevu.

Právě zde se protíná Popovyčova vojenská analýza s Duginovým politickým požadavkem. Dugin požaduje odstranění celého současného ukrajinského státního útvaru, zatímco Popovyč popisuje vojenské varianty, které by mohly vytvořit podmínky k dosažení takového cíle. Ani jeden z nich ovšem nerozhoduje o operačních rozkazech ruského generálního štábu. Jejich výroky jsou přesto důležitým ukazatelem toho, o jakých možnostech se již otevřeně hovoří na obou stranách fronty.

Pokud by Rusko skutečně připravovalo větší severní operaci, potřebovalo by soustředit jednotky, logistiku, ženijní techniku, prostředky protivzdušné obrany a rozsáhlé zásoby munice. Takovou přípravu nelze zcela skrýt. Moskva však může po celé týdny vytvářet nejistotu, přesouvat síly, simulovat několik možných směrů a nutit Kyjev, aby své nedostatečné rezervy rozděloval mezi stále větší počet ohrožených oblastí.

Osm set proudových dronů za čtyři dny mění pravidla vzdušné války

Třetím varovným signálem se stalo vystoupení Volodymyra Zelenského z neděle 30. srpna. Ukrajinský prezident oznámil [5], že Rusko během pouhých čtyř dnů vyslalo proti Ukrajině téměř 1 500 dronů všech typů, přičemž přibližně 800 z nich mělo být proudových. Nejobtížnějším úkolem je podle něho právě likvidace těchto rychlejších strojů a hlavní část obrany proti nim v současnosti zajišťuje ukrajinské bojové letectvo.

Toto prohlášení navíc lze automaticky přeložit jako výslovné přiznání, že Ukrajina již nemá žádné rakety protivzdušné obrany. Ukazuje to na velmi vážný problém. Jestliže musí proti masově nasazovaným dronům ve stále větší míře startovat stíhačky, znamená to, že pozemní protivzdušná obrana buď nemá dostatečnou kapacitu, nebo by používání drahých raket proti levnějším cílům vedlo k příliš rychlému vyčerpání zásob.

Volodymyr Zelenský: Dnes jsme obdrželi zprávy našich vojáků o ochraně nebe. Nynější taktikou Rusů je vyčerpávání Ukrajiny, vyčerpávání Ukrajinců, především našich lidí. Neustále probíhají útoky dronů, mnoho z nich tvoří proudové Šáhidy. Značnou část naši vojáci sestřelují.

Jen za tyto čtyři dny bylo nasazeno téměř jeden a půl tisíce dronů všech typů, z nichž přibližně osm set bylo proudových. Nejobtížnějším úkolem je sestřelování právě proudových dronů. V současnosti ochranu proti nim zajišťuje především naše bojové letectvo. Pracujeme na tom, abychom měli potřebné stíhací prostředky.

Ruská strategie je zjevná: vytvořit takové množství cílů, aby ukrajinská obrana musela spotřebovávat rakety, vyčerpávat posádky, udržovat letadla neustále ve vzduchu a odhalovat polohu radarových systémů. Proudem poháněné drony navíc zkracují reakční dobu obrany a komplikují jejich zachycení mobilními palebnými skupinami, které byly účinnější proti pomalejším vrtulovým strojům.

Zlom nemusí přijít 21. září, ale až po několika týdnech

Bylo by mechanické očekávat, že Rusko zahájí novou strategickou operaci hned ráno po uzavření volebních místností. Volby však mohou vytvořit politický rámec pro rozhodnutí, která se začnou projevovat během následujících týdnů a měsíců.

Pokud výsledky ukážou posílení KPRF nebo obecně stran požadujících tvrdší vedení války, může Kreml tento výsledek interpretovat jako společenský mandát k eskalaci. Nemusí přitom přijmout program komunistů ani se vzdát vlastní kontroly. Stačí, když zvýší intenzitu úderů, rozšíří mobilizační opatření, urychlí růst armády nebo změní geografii pozemních operací.

Časovým oknem může být přelom listopadu a prosince, případně období po Novém roce. Záležet bude na stavu fronty, počasí, připravenosti jednotek, množství nahromaděné techniky a na schopnosti Ruska pokračovat v rozsáhlé vzdušné kampani. Právě podzimní útoky dronů mohou sloužit k postupnému vyčerpání ukrajinské protivzdušné obrany před tím, než přijde další fáze operace.

Duginův výrok proto nelze číst jako operační rozkaz s konkrétním datem. Je třeba ho vnímat jako formulaci maximálního politického cíle, který stále hlasitěji zaznívá z ruského vlasteneckého prostředí. Popovyčova analýza ukazuje, že podobné scénáře bere vážně i protivník. A Zelenského údaje dokazují, že ruská eskalace ve vzduchu již není budoucí možností, ale současnou realitou.

Rusové nebudou hlasovat o změně režimu, ale o změně kurzu

Hlavní otázkou zářijových voleb nebude, zda Vladimir Putin zůstane u moci. Prezident v těchto volbách svůj úřad neobhajuje a vítězství Jednotného Ruska je prakticky předem očekávané. Skutečnou otázkou bude, zda se ve výsledcích projeví rostoucí nespokojenost s pomalým tempem války a požadavek na její tvrdší vedení.

Ruský volič může chtít změnu, aniž by chtěl vyměnit Putina. Může podporovat stávající mocenský systém, ale současně požadovat odlišnou vojenskou politiku. Právě tento rozpor může rozhodovat o podobě následující fáze konfliktu: nikoliv střet Kremlu s protiválečnou opozicí, ale tlak válečné části společnosti na Kreml, aby přestal postupovat opatrně.

Vyřazení Jabloka odstranilo z federálního hlasování jedinou viditelnou stranu, která chtěla z voleb učinit referendum o zastavení palby. Na druhé straně zůstávají komunisté, LDPR i další síly, jejichž kritika míří zpravidla opačným směrem. Nevyčítají Kremlu, že válku zahájil, ale že ji nevede dostatečně rozhodně a rychle.

Bez ohledu na přesné rozdělení mandátů proto existují silné důvody očekávat, že se způsob vedení speciální vojenské operace po volbách změní. A objeví si i noví nebo spíš staronoví generálově ve velení SVO. Hodně se v poslední době mluví o návratu gen. Sergeje Surovikina. Nemusí jít okamžitě o pochod na Kyjev. Může začít vytvořením nárazníkové zóny, otevřením dalšího směru, zesílením úderů proti energetice a dopravě nebo další masovou vlnou proudových dronů.

Dugin pojmenoval konečný ideologický cíl. Popovyč popsal možné vojenské cesty. Zelenský přiznal rozsah současného vzdušného tlaku. A datum 20. září se mezi těmito třemi výroky objevuje jako politický předěl, za kterým už nemusí pokračovat stejná válka, jakou jsme sledovali doposud. Taková se nám rýsuje nová realita!

 

Zdroj: aeronet.news / InfoVojna

Zdielať článok na:  
Telegram
Ďalšie články:
Ďalšie sekcie: