VIDEO: Vášáryová: V Maďarsku nikdy nemali demokraciu, Poliaci ju mali 4 roky. Nad Českom a Slovenskom asi drží ochrannú ruku Masaryk

14.11.2019 11:51

Myslím si, že už není důvod na velké oslavy. Vzpomínáme jen na příjemné věci, možná, že je lepší se na to dívat kriticky,“ poznamenala úvodem rozhovoru Vášáryová. Následně vzpomínala na listopadové události roku 1989. „Například jednou z těch nej, na které nezapomenu, je, že jsem při návštěvě Václava Havla v Bratislavě, kdy všichni seděli na pódiu Národního divadla, měla za úlohu poslouchat rozhlas ze zákulisí, protože právě zasedal Ústřední výbor Komunistické strany Československa a čekalo se, jestli zruší vedoucí úlohu strany. A doopravdy se to stalo, a já jsem to napsala na lísteček a podstrčila jsem to Havlovi a Václav to předčítal, a tam prostě výbuch a bomba, skoro zhroutili Národní divadlo,“ popsala Vášáryová.

Slovenská diplomatka se v rozhovoru zamyslela rovněž nad tím, co bylo hlavní motivací lidí, kteří chodili na náměstí a demonstrace a požadovali nějakou změnu. Podle jejích slov určitě nešlo jen o to, že všichni by chtěli svobodu. „Myslím si, že lidé si to představovali různě. Skoro mi vadí, že vlastně dnes je ta móda hovořit, že já jsem si to představoval jinak, a to mi strašně leze na nervy, protože: Za prvé je to nevychované, my nejsme zodpovědní za to, že oni si to představovali naivně a dětsky. A za druhé, je to takové, jako kdyby mi říkali, že já jsem si představoval, my jsme si představovali, že všichni budeme mít jachtu na Jadranu a nyní ji mám jen já a já ji nikomu nepůjčím, anebo něco v tomto slova smyslu,“ zmínila Vášáryová.

Maďaři nemohou vědět, jak demokracie vypadá

„Už dlouho přemýšlím nad tím, co se vlastně stalo s Maďarskem. Dá se klidně říct, že už tam neexistuje svobodná demokratická instituce, Ústavní soud je zničený, svou nezávislost ztratila národní banka... Podle ústavy stačí, abyste ve volbách dostali 28 %, a máte v parlamentu většinu. Prostě neuvěřitelné věci,“ popisuje Magda Vášáryová Maďarsko Viktora Orbána. 

Nakonec došla k názoru, že Maďaři vlastně ani nemohou vědět, jak demokracie vypadá. Po rozpadu Rakouska-Uherska, a pak na základě Trianonské smlouvy (1920) se sice stali nástupnickou zemí Uherska, skončili ale s autoritativní, později fašistickou vládou Miklóse Horthyho.

„Po 2. světové válce jim v zemi zůstala sovětská vojska, ne jak u nás, odkud odešla. Následoval tvrdý komunismus, pak v roce 1956 revoluce, kdy komunisti viseli na kandelábrech. Následoval tzv. Kádárův gulášový socialismus (s prvky liberalismu).“ A podobně na tom byli Poláci. „Demokracii měli pouhé čtyři roky. Než přišel maršál (Józef) Piłsudski (1926), zrušil parlament a nechal zavřít zvolené poslance.“ 

TGM nad námi drží ruku

„My Slováci, my máme tu zkušenost z té prvé republiky, ten, ten stranický, tedy multistranický systém, parlament, nezávislé instituce, média, a tak dále, a tak dále, i když to netrvalo těch 18 nebo 19 let, trochu jsme si na to v té naše historické paměti zvykli. A když se podíváte na Polsko. Poláci též měli demokracii asi jen 4 roky... Čili možná, že pan Masaryk nad námi drží ruku trochu, doufejme, neboť si nemyslím, že my jsme přirozeně nějak demokraticky myslící,“ dodává v Interview Plus s lehkou nadsázkou.

Přitom si opravdu nemyslí, že by oba naše národy Čechů a Slováků byly nějak přirozeně demokraticky myslící, ale možná, že za to opravdu může ta naše cca 18–19letá historická zkušenost s demokracií.

30 let od sametu

Bývalá diplomatka byla před 30 lety „jednou z tváří“ sametové revoluce. Je ale vůbec co slavit? „Už není důvod na velké oslavy, protože my, přímí účastníci, máme spíš vzpomínkový optimismus. Líp je se na tu dobu podívat kriticky,“ myslí si Vášáryová. O to se prý pokusila i ve svém projevu na mezinárodní konferenci Českého rozhlasu Plus Evropa bez železné opony: 30 let svobody.

Jaká byla podle ní motivace těch, co v listopadových dnech 1989 chodili demonstrovat? Jakou změnu podle Vášáryové chtěli? „Nevím, určitě to ale nebylo tak, že všichni chtěli svobodu. Možná, že někteří chtěli nový mercedes, další se těšili, že se konečně potkají s těmi, co emigrovali, nebo si ‚jen‘ konečně chtěli přečíst knihy, které byly zakázané. Lidé si to přestavovali různě, což je dnes nějaká móda, která mi ale strašně leze na nervy,“ odpovídá.

Je to prý vlastně nevychované, protože „my přece nemůžeme za to, jak si oni (dobu po revoluci) nějak naivně a dětsky představovali… Tím chci říct, že je velmi těžké dnes odlišit tuto módu, tedy co se má říkat, od skutečnosti, kterou lidé tehdy měli,“ dodává.       

Sama Vášáryová byla dle svých slov svědkem mnohých osudů lidí, kteří například podepsali spolupráci s StB. „A u některých vím, že ji podepsali proto, neboť ho nafotili v nějaké velmi choulostivé situaci a vydírali ho a vlastně hrozili jeho rodině, anebo mu emigrovaly děti a on musel podepsat, že teda bude držitelem konspiračního bytu. On chtěl ty děti prostě vidět. Nechci to tím ospravedlňovat, ale těch lidí, kteří udávali za peníze, těch lidí bylo dost. Musíte si uvědomit, že podle statistiky, ke které jsem se dostala, každý sedmý dospělý muž donášel,“ uvedla. 

Udával každý sedmý

Dá se dnes vůbec pochopit, proč Čechoslováci za totality vstupovali do komunistické strany (KSČ), nebo proč s režimem spolupracovali?

„Byla jsem svědkem mnohých osudů lidí, kteří podepsali spolupráci se Státní bezpečností. Někdo, koho nafotili v choulostivé situaci, a pak ho vydírali a hrozili rodině. Nebo někomu děti emigrovaly a on musel podepsat, že bude držitelem konspiračního bytu, přitom sám jen chtěl ty své děti ještě někdy vidět… Ale byli i ti, co udávali za peníze, a ty jsme v divadle všichni dobře znali… Bylo jich dost. Podle nějakých statistik, které se ke mně dostaly, u nás donášel každý sedmý dospělý muž.“

Nebylo to ale tak, že by v ČSSR byl každý druhý taky komunista. „Souviselo to s tím, jestli jste měli pocit, naději, že režim padne, nebo jste si mysleli, že v něm zemřete. Bylo tady hodně lidí, kteří si řekli, že chtějí, aby jejich děti studovaly a měly se dobře… To je perfidnost toho režimu, který vás nutí takto kalkulovat.“

Každý režim, který vyžaduje, aby byli lidé hrdinové, dobrý není. „Jen 10 % lidí z každé společnosti je ochotných nebo schopných těmi hrdiny být. Ostatní se víceméně přizpůsobí.“
Ani tehdy, za totáče, nebyl svět černobílý. „Některých je mi i líto, protože jim režim dokázal zlomit páteř a bylo jich opravdu mnoho. Oni ale ztratili naději a mysleli, že se nic nezmění až do konce jejich životů,“ dodává Magda Vášáryová.

Proč nikdy nepochopí, jak někdo mohl do KSČ vůbec vstoupit? Jak vypadala diplomatická mise v Rakousku (Vášáryová byla velvyslankyní ČSFR v Rakousku a velvyslankyní SR v Polsku)? Proč se vlastně nikdy necítila být herečkou ale matematičkou, političkou, diplomatkou? Poslechněte si v audiozáznamu Interview Plus. Ptal se Jan Bumba:

Zdroj: plus.rozhlas.cz / parlamentnilisty.cz / InfoVojna