Vražda nizozemského režiséra Thea van Gogha: Smrt kritika islámu přispěla k autocenzuře médií

03.11.2019 12:44

Dne 2. listopadu 2004 byl muslimským věřícím brutálně zavražděn novinář, režisér a herec Theo van Gogh, jenž proslul kontroverzním filmem The Submission (Ponížení) a výrokem, že „multikulturalismus je zdvořilé ustupování roztahovačnému hostu, který vás postupně vytěsňuje z vašeho domova“.

Theodoor (zkráceně Theo) van Gogh se narodil roku 1957 v nizozemském městě Haagu. Jeho otec byl členem nizozemské tajné služby. Theo byl pojmenován na památku příbuzného svého otce, jenž byl v dobách II. světové války členem protiněmeckého odboje a byl Němci popraven. Pradědeček Thea byl bratrem slavného malíře Vincenta van Gogha.

Po neúspěšných studiích na amsterdamské univerzitě se mladý Theo stal technickým asistentem režie a následně sám natočil několik filmů, kterým se dostalo i mezinárodního ocenění. Theo se věnoval hlavně politickým tématům a jeho agresivní, mnohdy až vulgární styl se stal proslaveným. Ve své kritice za zaměřoval na zpohodlnělý život společenských a kulturních elit a své filmy věnoval mnoha prapodivným existencím, které potkával v nizozemských městech.

Právě kvůli jeho agresivitě a vulgaritě se ovšem od Thea odvracelo stále více médií a redakcí. Nakonec se hlavním místem jeho působení stal jeho web Zdravý kuřák (nizozemsky Gezonde Roker, archivováno na Degezonderoker.nl).

Terč: Islám

Theo si užíval života a netajil se svým nihilistickým přístupem, neomezeným pitím alkoholu a zkušenostmi s drogami. S narozením syna se ovšem hodně omezil a začal žít zdravěji. Tato změna ale nezměnila nic na jeho agresivním stylu tvorby. Velkým terčem jeho agresivity a vulgarity byla náboženství, speciálně židovství a následně islám. S nárůstem mediálního pokrytí problémů v soužití s muslimy se vyhrocoval i Theův styl. Po 11. září 2001 již si Theo vůbec nebral servítky a o muslimech často veřejně hovořil jako o „kozomrdech“ (holandsky slangově geitenneukers).

Mezi velké obhájce Theova chování patřil nizozemský politik Pim Fortuyn, kterého nakonec brutálně zavraždil multikulturní aktivista Volkert van der Graaf v roce 2002. Vrah obhajoval svůj čin tvrzením, že se snažil zabitím Fortuyna zabránit zneužívání útoků na muslimy pro politické činy. Volkert van der Graaf byl odsouzen k 18 letům vězení a v roce 2014 byl propuštěn za dobré chování. Jeho čin ovšem předznamenal osud samotného Thea.

Islám a ženy

Theo se nejen začal vymezovat proti multikulturalismu a proti islámu, ale začal na islám i veřejně útočit. Seznámil se s bývalou muslimkou Ayaan Hirsi Ali ze Somálska, která veřejně vystupuje jako kritička postoje islámu k ženám. Tehdy se Theo rozhodl nejen islám kritizovat, ale i veřejně na něj zaútočit kvůli potlačování práv a osobností žen v islámu.

Tak v roce 2004 spatřil světlo světa film Submission (Ponížení), autorkou jehož scénáře se stala právě Ayaan Hirsi Ali. Film byl natočen vysoce provokativním stylem: na nahých tělech údajných muslimských žen, které byly zahaleny průsvitnou látkou dle islámských pravidel, byly například promítnuty pasáže z koránu schvalující ponižování žen a ospravedlňující fyzické násilí na nich.

Výhrůžky smrtí

Mezi hlavní kritizované verše patřily tyto pasáže z koránu (v českém překladu Ivana Hrbka): „Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený, veliký.“ (4:24)

„A dotazují se tě na menstruaci. Rci: ;,To je neduh; zdržujte se tedy žen svých po dobu menstruace a nepřibližujte se k nim, dokud se neočistí. A když se očistí, přicházejte k nim tak, jak Bůh vám to přikázal. A Bůh věru miluje ty, kdož se kají, a miluje ty, kdož se očišťují!“ (2:222)

Kauza filmu byla rozsáhle medializována a Theovi začaly chodit výhrůžky smrtí, ovšem Theo si z nich nic nedělal a žil v naivní představě, že nikdo doopravdy nechce zabít takového vesnického balíka, jako je on. Film se ale stal příznačnou poslední kapkou a ještě v témže roce dne 2. listopadu si van Gogha našla “trestající” ruka muslimského věřícího, který jej přepadl během cesty do práce v nizozemském Amsterodamu, postřelil a podřezal. Na Theovo tělo následně vrah umístil text svého manifestu s výhrůžkami směřovanými k židům, Západu a Ayaan Hirsi Ali, a pokusil se uprchnout.

Islám versus svoboda slova

Vrah byl ovšem brzy dopaden a identifikován jako marocko-holandský muslim Mohammed Boujeri, který byl členem muslimské skupiny „Hofstad“. Jde o kódové označení radikální muslimské skupiny, přidělené nizozemskou tajnou službou, která toto uskupení převážně mladých holandských muslimů sledovala.

Vražda Theo van Gogha byla dalším varováním, že evropské hodnoty svobody slova a práva na urážlivou kritiku jsou v radikálním rozporu s hodnotami rozrůstající se muslimské menšiny v Evropě. Také ukázala, že část evropských muslimů, byť silně menšinová, je ochotna sáhnout i k násilí, aby ztrestala lidi urážející nebo pouze kritizující islám. Vražedný útok na redakci francouzského časopisu Charlie Hebdo je toho jasným důkazem. To, že stále více médií a intelektuálů ve vztahu k islámu volí autocenzuru z obavy o život, je také spíše povzbuzením pro následovníky vraha Theo van Gogha než pro Theovy následovníky.

Zdroj: reflex.cz