Nová kapitola digitálneho eura

22.07.2026 13:35

Evropská centrální banka (ECB) po léta představovala digitální euro pouze jako moderní a praktickou alternativu k bankovkám a mincím. Nyní už otevřeně přiznává, že cílem projektu je reagovat na dominanci amerických platebních společností. Podle vlastních údajů ECB zpracovávají Visa a Mastercard 61 procent karetních plateb v eurozóně, a právě tuto závislost chce Brusel prolomit.

Dne 23. června schválil Výbor Evropského parlamentu pro hospodářské a měnové záležitosti (ECON) svou vyjednávací pozici k legislativnímu balíčku o digitálním euru poměrem hlasů 43 ku 14. Toto schválení sice ještě neznamená přijetí konečného zákona, ale finální dohoda s Radou se očekává do konce roku 2026 a samotné zavádění má začít až od roku 2029.

Projekt, který ECB dlouhodobě obhajovala jen jako pohodlnější alternativu k hotovosti, byl tentokrát ve vyjádření Evropského parlamentu představen jako skutečně evropská platební možnost, jež má čelit dominanci velkých amerických platebních společností, což může představovat další vyhrocení transatlantických vztahů.

Dominance společností Visa a Mastercard v přeshraničních transakcích v Evropě jim přináší miliardové příjmy z poplatků; její výrazné omezení by oslabilo dolar, znamenalo ekonomickou ztrátu pro tyto americké firmy a ohrozilo jeden z nástrojů měkké moci Washingtonu. Ať už tento spor mezi bloky dopadne jakkoli, cenu za řešení, které Brusel zvolil, zaplatí jako první evropský občan.

Tento vývoj odráží stále protekcionističtější přístup EU v technologické oblasti, patrný už u aktu o digitálních trzích (Digital Markets Act) i nedávného balíčku Tech Sovereignty Package, který dále komplikuje otevřenou konkurenci a soukromé inovace. Pod záminkou obrany evropské suverenity se Brusel rozhodl budovat centralizovanou veřejnou infrastrukturu. Peníze však nejsou infrastruktura. Jsou nástrojem, jehož prostřednictvím stát a občan každý den vyjednávají hranice individuální svobody. Právě proto se už od počátku debat o digitálním euru rýsuje mimořádně nebezpečný směr vývoje.

Podle nyní schválené vyjednávací pozice nebude o maximální částce digitálních eur, kterou může každý člověk držet, rozhodovat občan, ale Evropská komise na doporučení ECB, přičemž limit bude pravděpodobně činit kolem 3 000 eur a bude pravidelně přezkoumáván.

Firmám navíc nebude dovoleno držet zůstatky v digitálních eurech déle než 24 hodin s výjimkou shromažďování přijatých plateb, které budou muset být po uplynutí této lhůty automaticky převedeny.

To podnikům znemožní využívat digitální euro jako nástroj pro řízení firemní pokladny, rezervu likvidity nebo pro běžné platby, například dodavatelům či zaměstnancům. Tímto pravidlem Brusel posiluje centralizovanou státní kontrolu a výrazně omezuje užitečnost digitálního eura pro podnikový sektor. Firmy přicházejí o svobodu i možnosti.

Limity držby a omezení uvalená na podniky mohou zastánce svobody šokovat, nejsou však ničím novým. Tyto myšlenky jsou součástí projektu digitálního eura už od jeho počátečních fází. V legislativním návrhu, který Evropská komise představila v roce 2023, ECB i Brusel výslovně přiznaly, že budou stanoveny limity na množství digitálních eur, které může každý občan držet, pod dobře známou záminkou „ochrany“, tentokrát ochrany finanční stability a zabránění odlivu vkladů z komerčních bank. Novinkou tedy není samotný princip, ale jeho uvedení do praxe. To, co bylo v roce 2023 otevřenou možností, se nyní změnilo v konkrétní rozhodnutí, zjevně přijaté bez ohledu na přání samotných občanů.

Tyto podmínky vycházejí ze stejné logiky centralizované kontroly, jaká je vlastní čínské digitální měně, digitálnímu jüanu (e-CNY). V čínském systému rovněž existuje možnost získat vyšší limity výměnou za odevzdání většího množství osobních údajů a přijetí nižší míry soukromí – model „stupňovaného soukromí“, v němž je svoboda vždy obětována a jedinou volbou zůstává míra podřízení se státu. Ve jménu „evropské suverenity“ tak Evropa místo posilování soukromé konkurence a liberalizace trhu, aby snížila závislost na amerických platebních společnostech, přebírá model státní kontroly, který Čína dovedla k dokonalosti.

Přestože ECB veřejně popírá, že digitální euro bude programovatelnou měnou, právě taková technologická a centralizovaná řešení vždy ponechávají otevřenou možnost, že na jejich architektuře budou později vybudovány podmíněné funkce. Peníze mohou získat dobu platnosti, mohou být podmíněné nebo sledované, čímž se promění v nástroj veřejné politiky mnohem mocnější, než kdy byla hotovost. Ve snaze čelit údajné vnější závislosti na Severní Americe vytváří Evropa ještě nebezpečnější závislost vnitřní, v níž peníze přestávají být nástrojem individuální svobody a otevřených trhů a stávají se prostředkem kontroly a geopolitického soupeření.

Digitální euro nakonec Evropu neosvobozuje, nemodernizuje ani nečiní platby pohodlnějšími. Pouze přesouvá kontrolu z amerických soukromých společností na evropské veřejné instituce a zároveň ji dále posiluje. Ve své podstatě tento projekt odhaluje zásadní civilizační volbu: peníze přestávají patřit především jednotlivcům, protože stát si přisvojuje pravomoc určovat hranice finanční svobody.

Brusel nejen ohrožuje svobodu svých občanů, ale zároveň riskuje další vyostření transatlantického napětí. Přímá výzva dominanci amerických platebních gigantů a globální infrastruktuře dolaru stěží zůstane ve Washingtonu bez odezvy. Čím více se peníze proměňují v nástroj veřejné politiky a geopolitického soupeření, tím méně prostoru zbývá pro individuální svobodu a otevřené trhy.

Zdroj: fee.org / theepochtimes.com / epochtimes.cz / InfoVojna