VIDEO: „Musíme si priznať, že v budúcich niekoľkých rokoch, možno aj v najbližších pár desaťročiach, budeme vo vojne,“ povedal bývalý ruský špión a profesor na MGIMO Andrej Bezrukov a dodal, že Rusko musí presunúť svoju strategickú infraštruktúru pod zem

05.06.2026 11:45

Současná geopolitická scéna roku 2026 nabízí pohled na svět plný zdánlivých i skutečných paradoxů. Na jedné straně stojí drsná válečná realita, útoky na kritickou infrastrukturu a rétorika o dekádách globálního konfliktu. Na straně druhé šokují zákulisní diplomatické tahy a prohlášení o mamutích infrastrukturních projektech mezi mocnostmi, které spolu de jure vedou zástupnou válku.

Nedávné události z Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra (SPIEF 2026), eskalace na Krymu a slyšení v americkém Kongresu tyto protichůdné tendence obnažily v plné nahotě. Rozpor mezi slovy a činy předních světových aktérů vyvolává zásadní otázku: Sledujeme schizofrenní rozštěpení americké a ruské moci, nebo jde o pragmatickou reální politiku, kde byznys a strategické plánování fungují odděleně od frontových linií?

Na petrohradském fóru SPIEF 2026 vystoupil politolog a poradce šéfa Rosněftu Andrej Bezrukov s mrazivou prognózou. Bývalý ilegální, v USA zatčený a později zpátky do Ruska vyměněný agent KGB a SVR (který mimochodem inspiroval známý televizní seriál The Americans) prohlásil, že Rusko se musí připravit na to, že bude ve válečném stavu minimálně příští „dvě dekády“.

Děsivá prognóza bývalého rozvědčíka SVR

Podle Bezrukova nejde pouze o lokální konflikt na Ukrajině, ale o hluboké globální přerozdělování moci (tzv. Velké přerozdělení), které potrvá celou generaci. Bezrukov v této souvislosti apeloval na radikální transformaci ruského vnímání bezpečnosti. Uvedl, že země musí kompletně přebudovat svou kritickou infrastrukturu tak, aby byla odolná vůči permanentním technologickým a vojenským hrozbám. Jeho návrhy zněly jako vystřižené ze sci-fi románu:

• Přesun klíčových logistických a průmyslových uzlů hluboko pod zem.
• Uzavření strategických civilních i vojenských objektů do masivních ochranných sarkofágů, podobných těm, které kryjí jaderné reaktory.

Tato rétorika odráží hlubokou militarizaci ruského strategického myšlení, kde se s obranou nepočítá jako s dočasným opatřením, ale jako s trvalým modem operandi společnosti.

Na Krymu není palivo na pumpách kvůli ukrajinským dronům

Že Bezrukovovy vize nejsou jen akademickým cvičením, ilustruje kritická situace na anektovaném Krymu. Guvernér Sergej Aksjonov v televizním vystoupení potvrdil další vlnu tvrdých restrikcí na čerpacích stanicích. Důvodem jsou neustávající a vysoce efektivní útoky ukrajinských bezpilotních letounů (AFU) na logistické trasy, sklady paliv a samotné mobilní cisterny na silnicích. Aksjonov oznámil přísné limity na prodej pohonných hmot (často omezené na pouhých 20 až 30 litrů na vozidlo) a výrazné omezení hotovostních plateb u pump s cílem lépe monitorovat a regulovat distribuci.

Logistika paliv na poloostrově se kvůli dronům ocitla v asymmetrické pasti. Cisterny jedoucí po krymských silnicích jsou pro ukrajinské drony snadným terčem. Tato zranitelnost přesně zapadá do Bezrukovovy analýzy: povrchová, nechráněná infrastruktura je v moderní válce neudržitelná. Pokud Rusko nedokáže palivové toky a zásobování dostat „pod zem“ nebo je ochránit před útoky shora, jeho kontrola nad strategickými regiony bude neustále ochromována.

Tunel mezi Aljaškou a Čukotkou se stane realitou

Zatímco Bezrukov mluvil o padesáti letech války a Aksjonov řešil hořící cisterny, v kuloárech téhož petrohradského fóra odpálil bombu Kirill Dmitrijev, zvláštní zmocněnec ruského prezidenta. Dmitrijev novinářům oznámil, že mezi Ruskem a Spojenými státy dojde k podpisu dohody o pokračování projektových prací na podmořském tunelu pod Beringovou úžinou, který by propojil Čukotku a Aljašku.

„Půjde o jeden z největších infrastrukturních projektů v historii našich zemí. Tunel bude postaven,“ prohlásil Dmitrijev.

Projekt, pracovně nazývaný „Putin-Trumpův tunel“, poprvé Dmitrijev veřejně nastínil koncem minulého roku. Odhadované náklady se při použití konvenčních metod pohybují kolem 65 miliard dolarů. Ruská strana však operuje s tvrzením, že při využití moderních technologií ražby – explicitně zmiňují firmu The Boring Company Elona Muska – by se cena mohla stlačit pod 8 miliard dolarů a stavba by trvala zhruba osm let.

Americký prezident Donald Trump v minulosti označil myšlenku za „zajímavou“. Jak je ale možné, že v době nejostřejší konfrontace od dob studené války plánují Washington a Moskva přímé pozemní a železniční spojení svých kontinentů? Celé to působí jako schíza a neuvěřitelné rozštěpení procesů řízení zejména v USA, ale v podstatě i v Rusku, protože i v Kremlu jsou dvě křídla. Jedno pro-západní, a druhé v podstatě proti-západní.

Rubio prohlásil, že Amerika není neutrální, ale to prý nebrání dialogu s Ruskem

Tento do očí bijící paradox podtrhlo i nedávné vystoupení amerického ministra zahraničí Marca Rubia před sněmovním Výborem pro zahraniční věci. Rubio zde otevřeně přiznal geopolitickou realitu, kterou se západní diplomacie občas snaží halit do neutrálního jazyka. Prohlásil, že Spojené státy nejsou a nemohou být „nestranným vyjednavačem míru“ na Ukrajině.

Rubio v Kongresu zdůraznil:

1. Jasná volba strany: USA plně stojí za Kyjevem, což dokazují masivní a nepřerušené dodávky zbraní.
2. Ekonomický tlak: Na Rusko jsou uvalovány stále tvrdší sankce; v Kongresu je aktuálně projednáván zákon na uvalení masivních 500% cel na zbývající ruské zboží.
3. Realismus: Perspektivy na rychlé diplomatické řešení jsou momentálně mizivé, protože ani jedna ze stran není připravena k ústupkům.

Rubio však zároveň dodal větu, která slouží jako klíč k pochopení celého paradoxu: „Udržování dialogu s Rusy je požadavkem zralé diplomacie.“ Naznačil, že jakmile válka na Ukrajině skončí, vztahy s Moskvou se opět stanou „přátelštějšími a snáze udržitelnými“, už jen proto, že Rusko disponuje největším jaderným arzenálem na světě a hlavně největšími surovinovými zdroji na této planetě.

Rozštěpení moci, nebo cynický pragmatismus?

Pohled na tyto události svádí k závěru, že v americké (a potažmo i ruské) mocenské struktuře dochází k hlubokému rozštěpení. Bojuje jedno křídlo za totální zničení Ruska po boku EU a Ukrajiny, zatímco druhé křídlo (kolem Trumpa a byznysových elit) tajně vyjednává s Moskvou o rozdělení sfér vlivu a megaprojektech na úkor Evropy? Ano, v podstatě tak nějak by se dalo říct, že to je.

Realita je však vrstevnatější a lze ji rozklíčovat skrze tři roviny:

1. Dvoukolejná politika reální politiky (Realpolitik)

Velmoci nikdy neoperují jako monolity s jediným vektorem přemýšlení. V diplomacii existuje koncept tzv. „Track Two“ (druhé koleje) a dlouhodobého strategického plánování. I v momentech, kdy na frontě umírají lidé a ekonomiky se drtí sankcemi, zpravodajské služby a úzké kruhy diplomatů plánují svět po válce.  Projekt Beringova tunelu je z americké strany pravděpodobně vnímán jako mrkev na konci dlouhého klacku – signál Moskvě, co všechno by mohlo následovat, pokud přistoupí na americké podmínky příměří na Ukrajině.

Pro Rusko je to zase způsob, jak ukázat domácímu publiku i Číně, že není zcela izolované a dokáže jednat přímo s Washingtonem nad hlavami Evropanů. A tak trochu i za zády Číny. Protože o to možná jde Rusům v první řadě. A pozor, tím tunelem povede kromě silnice i železnice, takže Čína by mohla po železnici do USA exportovat zboží. Tím by se Rusko stalo pro Peking ještě cennějším partnerem. V podstatě se dá říct, že ten tunel mezi USA a Ruskem je v podstatě “Čínská pojistka” pro Kreml.

2. Obchodování s nepřítelem jako historický standard

Historie ukazuje, že ekonomická spolupráce a válka se navzájem nevylučují. Během studené války Sovětský svaz dodával plyn do západní Evropy, zatímco sovětské a americké zástupné armády bojovaly ve Vietnamu a Africe. I dnes, uprostřed sankcí, proudí určité strategické suroviny (jako je uran nebo specifické kovy) přes složité kličky dál z Ruska na Západ. Beringův tunel je v této fázi pouze „na papíře“. Ale železniční sítě z obou stran již dávno existují, jak ukazuje mapa níže. Stačí je jen spojit pod Beringovou úžinou.

Podpis dohody o pokračování projekčních prací neznamená, že zítra vyjedou bagry. Je to diplomatický nástroj a symbolický tah, nikoli okamžitá ekonomická realita. Ovšem Trumpova politika všechno urychluje a tím, jak se USA rychleji vzdalují EU, tím rychleji se USA budou snažit přiblížit surovinám v Rusku. Protože ta železnice v tunelu bude americkou konkurencí Číně v soutěži o ruské zdroje.

3. Využití Elona Muska jako geopolitického beranidla

Zmínka o technologiích The Boring Company ukazuje na nový fenomén: zapojení nestátních technologických gigantů do globální politiky. Lidé jako Elon Musk mají vlastní geopolitickou váhu. Pro Trumpovu administrativu představuje Musk způsob, jak provádět neortodoxní, byznysově orientovanou zahraniční politiku, která obchází tradiční byrokratické struktury Pentagonu a Ministerstva zahraničí. Tím vzniká dojem rozštěpení moci. Zatímco institucionální Washington (reprezentovaný Kongresem a Rubiovým úřadem) drží tvrdou linie sankcí a cel, exekutivní křídlo kolem Trumpa zkouší byznysové dealy.

Evropa je definitivně pod čarou geopolitického ponoru a jde ke dnu

Pokud se potvrdí Dmitrijevova slova a Rusko s USA skutečně podepíší memorandum o Beringově tunelu, bude to silný políček pro Evropskou unii a Ukrajinu. Ukázalo by se, že zatímco Evropa se v souladu s transatlantickou rétorikou ekonomicky zcela odstřihla od Ruska a nese obrovské náklady spojené s energetickou krizí a podporou Kyjeva, Washington si ponechává otevřená zadní vrátka a tunely pro budoucí bilaterální restart vztahů s Moskvou.

Alaska will be connected to Chukotka. Russia and the United States will sign an agreement on the design of a transport tunnel tomorrow.

Russian Presidential Special Representative Kirill Dmitriev announced this to journalists. pic.twitter.com/HHguBBGdGT

— RussiaNews ???????? (@mog_russEN) June 4, 2026

Bezrukovova vize „války na dekády“ a Aksjonovova palivová krize na Krymu ukazují, že horká fáze konfliktu hned tak neskončí. Avšak pod povrchem těchto dramatických událostí se již rýsují kontury nového uspořádání světa. V něm zjevně neplatí absolutní černobílé vidění. Velmoci dokáží jednou rukou podepisovat zatykače a uvalovat 500% cla, a druhou rukou kreslit plány pro podmořské tunely, které jednou spojí jejich světy.

Pro menší hráče na globální šachovnici je to varovný signál, že v nejvyšší lize geopolitiky nerozhodují emoce ani morálka, ale čistý, pragmatický zájem velmocí. Neexistují dokonce ani zásady v politice, ani obětí krve ruských lidí padlých ve válce rozpoutané a financované na Ukrajině od roku 2014 Američany. Nakonec jde jen o moc a peníze. Peníze a moc. Zbytnost vlasteneckých ideálů mizí proto v prázdnotě nejen ruských vizí červených čar Kremlu, ale i v prázdnotě palivových nádrží aut obyvatel Krymu. A taková je realita. Drsná a plná deziluze.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Zdroj: aeronet.news / InfoVojna