VIDEO: „Pokiaľ sa budeme naďalej biť so psom namiesto s jeho pánom, vojna na Ukrajine nikdy neskončí,“ povedal bývalý ruský špión a profesor na MGIMO Andrej Bezrukov
24.07.2026 22:10
Uvnitř ruských vládnoucích elit a myšlenkových trustů v okolí Kremlu začíná být čím dál zřetelnější hluboká mentální i strategická rozpolcenost. Na jedné straně stojí radikální jestřábi a představitelé bezpečnostních složek, kteří otevřeně přiznávají, že Rusko nevede válku s Ukrajinou, ale s padesáti dvěma zeměmi takzvaného „kolektivního Západu“. Podle této skupiny je jakákoli snaha o lokální vítězství na ukrajinském bojišti pouhou iluzí, pokud nepocítí přímou a drtivou bolest samotní sponzoři Kyjeva v Evropě.
Na druhé straně barikády však nadále přežívá diplomacie kremelského mainstreamu reprezentovaná Sergejem Lavrovem a Dmitrijem Peskovem. Ta naopak křečovitě vzhlíží k Washingtonu, snaží se oddělovat „upřímnou“ Trumpovu administrativu od „sabotujících“ Evropanů a věří v možnost velkého kompromisu přes hlavy ukrajinské i evropské veřejnosti.
Tato dvoukolejnost ukazuje nejen na zásadní hodnotový chaotismus v Moskvě, ale především na bezradnost v otázce, jak dlouhotrvající konflikt vlastně smysluplně ukončit. Slova bývalého plukovníka SVR (Služby vnější rozvědky) Andreje Bezrukova rezonují mezi ruskými bezpečnostními elitami s neobyčejnou silou. Bezrukov, který strávil léta jako nelegální agent v USA pod cizí identitou, nepoužívá diplomatické obraty.
Příměr se psem a pánem: Vojenská logika eskalace podle bezpečnostních složek
Jeho příměr o psovi a jeho pánovi představuje mrazivou, ale logicky konzistentní doktrínu té části ruského aparátu, která si uvědomuje ekonomickou i demografickou nerovnováhu. Pokud Rusko reprezentuje pouhá 2% světové populace a zlomek globálního HDP, zatímco proti němu stojí koalice disponující nadpoloviční většinou světového hospodářského výkonu, je opotřebovávací válka na ukrajinském bojišti pro Moskvu dlouhodobě nevýhodná. Ukrajina je v této optice pouhým „psem“, jehož obětování západním mocnostem nezpůsobuje žádnou přímou fyzickou ani politickou újmu.
Přepis videa: Andrej Bezrukov o válce s kolektivním Západem
„Na čem závisí výsledek války? Nejprve si ujasněme, kdo s kým bojuje. Pokud na vás zaútočí člověk se psem, pes vás pokouše, pes není problémem, i když vás kousne právě on. Pokud se však budeme dál prát se psem, válka tím nijak neskončí. Jde o to, kdy to bude bolet ne psa, ale toho, kdo tím psem vládne. A to vodítko, které je k psovi připevněno, vede o něco západněji od země, která se jmenuje Ukrajina. A právě tam leží kořen této války. Protože válka začala tím, že aliance světového kapitálu se chce rozšířit o ten nejlukrativnější kus zdrojů, který na světě existuje. Nás není tolik, my v Rusku tvoříme, podle mého odhadu, méně než dvě procenta světové populace.
A přitom, když se podíváme na naše území, vlastníme asi třicet procent světového bohatství. A jsou tu nějací páni, kteří ve snu i ve skutečnosti přemýšlejí, jak své bohatství zvětšit, a kterým se v devadesátých letech téměř podařilo vztáhnout ruku na naše bohatství, ale nějak se to všechno zvrtlo a nakonec se jim nepodařilo se toho definitivně chytit. Samozřejmě svou chamtivou myšlenku v žádném případě neopustili. Dokud to nebude pro ně bolestivé, dokud se budeme soustředit na jejich zbraně místo na toho, kdo ty zbraně drží, tedy na psa místo na jeho pána, bude tato válka trvat dlouho, protože oni budou vrhat všechny dostupné zdroje na to, aby tuto válku protahovali, aby nás vykrváceli, vyčerpali a tak dále, a tak dále.
Ale přiznejme si upřímně, tu válku, kterou nyní vedeme, vedeme proti – někdo to počítal, já si to už nepamatuji – 52 zemím. A nejen ze Západu, ale i z Východu. Podívejte se, kolik zbraní, peněz a všeho ostatního přichází z Japonska, z Tchaj-wanu, který je součástí Číny, a z Jižní Koreje, té „špatné“ Koreje, že? Celý civilizovaný svět si dal za cíl nás vyčerpat. No, chápu, že mají problém s tím, jak to počítat, ale přesto mají 50% (světového) HDP, my máme 2%. I když je to samozřejmě takový podvodný výpočet, nicméně jejich potenciál je velmi velký.
A aby se tato válka skončila, je třeba zařídit, aby je jejich rozhodnutí bolelo tak, až by se trápili. A to znamená, že musí na vlastní kůži pocítit to, co cítí třeba pes, když ho někdo kousne. Tedy je třeba je kousnout velmi, velmi bolestivě. Jde o to, že oni teď nejsou připraveni se s námi kousat, z hlediska skutečné přípravy na válku ještě nedozráli. Proti našemu raketovému úderu jsou bezbranní. Musí to pochopit a také to chápou.
A proto zde ani nejde o otázku jaderných zbraní. Jde o to, že jakýkoli náš úder již na území samotné Evropy, na jejich vojenské továrny, na jejich rozvodny plynu a tak dále, vyvolá určitou bolest a pochopení toho, že i tak je to možné. A možná to vyvolá i pochopení toho, že nebezpečí přelévání války z Ukrajiny, z ukrajinského bojiště, které je pro ně velmi pohodlné, na západní bojiště může být bolestivé, a na to nejsou vůbec připraveni. Přinejmenším jejich obyvatelstvo rozhodně připraveno není.
Teprve až to bude pro ně bolestivé, bude možné se dohodnout na podmínkách, za kterých lze uzavřít mír. My jsme tyto podmínky vymezili již 15. prosince 2021, kdy jsme jim – a zvlášť NATO i Spojeným státům – dali na vědomí, že se přiblížili příliš blízko na to, aby to pro nás bylo přijatelné, a proto je třeba ustoupit. A protože se nás pokoušeli zkusit, jestli jsme slabí, museli jsme dokázat, že jsme připraveni – mimochodem – za to bojovat.“
Právě proto Bezrukov bez obalu formuluje to, o čem se v kuloárech ruského generálního štábu diskutuje stále hlasitěji: přenesení konfliktu na území států Evropské unie a NATO. Nejde o použití jaderného arsenálu, ale o cílené konvenční či hybridní údery na klíčovou evropskou infrastrukturu – vojenské závody, plynovodní uzel, energetické sítě nebo logistická centra. Cílem je prolomit komfortní zónu západních společností, které podle Bezrukova nejsou psychologicky ani materiálně připraveny na to, že by se konfrontace mohla dotknout jejich vlastního každodenního života.
Celý rozhovor:
Iluze geopolitického obchodu a Lavrovův pohled na americké návrhy
Dokud západní političtí lídři a obyvatelé nepocítí reálnou fyzickou bolest a hrozbu destrukce přímo ve svých městech, nebudou mít žádnou motivaci donutit Kyjev ke kapitulaci nebo přistoupit na požadavky Ruska z prosince 2021.
Tato eskalační logika vychází z přesvědčení, že Evropa je vojensky i mentálně slabá a proti ruským raketovým zbraním dlouhého doletu nemá účinnou obranu. Z pohledu bezpečnostního křídla je jakékoli vyjednávání bez předchozího „zasazení úderu pánovi“ pouze ztrátou času, která dává Západu prostor pro znovuvyzbrojení a další ekonomické vyčerpávání Ruské federace.
V ostrém kontrastu k Bezrukovovu volání po raketových úderech na Evropu vystupuje šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov. Jeho vyjádření ohledně jednání v Anchorage odhaluje zcela odlišnou mentální linii, která dominuje oficiálnímu ministerskému aparátu a politickému vedení v Kremlu. Zatímco rozvědčíci vidí v celém Západě chamtivého protivníka, ruská diplomacie se neustále pokouší obnovit koncept velmocenského dělení světa, v němž má klíčové slovo pouze Washington a Moskva.
Přepis videa: Sergej Lavrov o dohodách v Anchorage a kompromisu
„Vzhledem k tomu, že dohody z Anchorage selhaly, je třeba si asi ujasnit, kdo konkrétně za to nese odpovědnost. Do Anchorage jsme totiž přijeli s návrhy Spojených států, které nám byly předem doručeny a které schválil prezident Trump, a začali jsme na nich pracovat. A prezident Putin, jak nedávno znovu zopakoval na jedné ze svých tiskových konferencí: „Měli jsme pochybnosti, ne hned, ale promysleli jsme si to a souhlasili jsme.“
Pokud existuje návrh a existuje souhlas, pak pravděpodobně k dohodnutým výsledkům v Anchorage skutečně došlo. Prezident Trump, a to není žádné velké tajemství, již několikrát řekl, mimo jiné i v Anchorage: „Toto je náš návrh. Ano, je částečně kompromisní,” a my jsme přijali, že se jedná o kompromisní návrhy. Jakákoli dohoda pravděpodobně musí nevyhnutelně obsahovat prvky kompromisu.“
Lavrovovo odvolávání se na „Trumpovy návrhy“ a ochotu Vladimira Putina přistoupit na kompromis ukazují na přetrvávající víru Kremlu, že s americkou administrativou je možné uzavřít bilaterální pakt bez ohledu na zájmy evropských spojenců nebo samotné Ukrajiny. Ruské vedení se v této rovině prezentuje jako racionální aktér, který je ochoten ustoupit ze svých maximálních nároků, pokud mu Spojené státy garantují uznání jeho sféry vlivu.
Absurdní diplomacie v přímém přenosu a Peskovův „upřímný“ Trump a evropský viník
Tento přístup však odhaluje hlubokou naivitu nebo vědomý sebeklam ruské diplomacie. Představa, že americký prezident může jediným podpisem nadiktovat podmínky míru celému znacifikovanému transatlantickému společenství a zbanderizované Ukrajině, kterou sponzoruje celá EU plus Velká Británie, je naprosto naivistická. Zatímco Bezrukov navrhuje Evropu zničit a zastrašit, Lavrov se ji pokouší jednoduše ignorovat a obcházet skrze přímé kanály s Bílým domem.
Rozhovor moderátora Pavla Zarubina s mluvčím Kremlu Dmitrijem Peskovem přináší téměř bizarní vhled do argumentační akrobacie, kterou musí oficiální Moskva předvádět před vlastním publikem před nadcházejícími volbami do Státní dumy. Když Zarubin poukáže na očividný rozpor – jak mohou být Američané považováni za „upřímné vyjednavače o míru“, když zároveň posílají na Ukrajinu gigantické zásilky moderních zbraní –, Peskov reaguje konstrukcí takzvaného „dualismu“.
Přepis videa: Rozhovor Pavla Zarubina s mluvčím Kremlu Dmitrijem Peskovem
„Budeme na tom pracovat, protože jde o to, že přece pokračujeme v naší speciální vojenské operaci. To znamená, že i nadále dosahujeme svých cílů vojenskými prostředky. Ano, není to cesta, kterou bychom upřednostňovali, ale vzhledem k tomu, že neexistují žádné vyhlídky na mírové řešení, budeme v tom pokračovat až do konce, až do úplného vítězství.
A budeme čekat na nové návrhy. Američané jsou upřímní, prezident Trump je upřímný a jeho vyjednavači jsou upřímní ve své snaze skutečně formulovat nějaké varianty, které by byly přijatelné pro všechny. Varianta, která jim (Ukrajincům) byla navržena, byla námi přijata, ale Ukrajinci ji nepřijali. A Američané nedokázali Ukrajince přesvědčit, protože nedokázali zlomit jejich postoj, když je podněcují Evropané. Jsme i nadále otevřeni návrhům a diskusím. Samozřejmě musí být v první řadě přijatelné pro nás.
-Ale Američané, jak tomu rozumím, pokračují i ve vojenské podpoře kyjevského režimu, a to v podstatném rozsahu.
-Bereme to v úvahu a zohledňujeme to. Pokračují v zásobování Ukrajiny zbraněmi. O tom hovořil i ministr zahraničních věcí Lavrov. Ale tento dualismus v postoji Trumpovy administrativy musíme využít v té části, která odpovídá našim zájmům. A našim zájmům naprosto odpovídá jejich přání přispět k mírovému urovnání.“
Místo aby Moskva pojmenovala fakt, že Spojené státy stojí pevně na straně Ukrajiny a poskytují jí materiální záruky pro pokračování války a tím pádem maření mírových snah, snaží se Peskov rozdělit americkou politiku na „hodného Trumpa“, který upřímně touží po míru, a „zlou Evropu“, která Kyjev podněcuje k dalšímu odporu. Podle této interpretace to byl destruktivní vliv evropských států, které nedovolily Washingtonu „zlomit“ ukrajinský postoj.
Tato argumentace působí extrémně křečovitě. Kreml se dostává do logické pasti: na jedné straně tvrdí, že Američané nedokázali Ukrajince přesvědčit, protože jim v tom zabránila Evropa, ale na druhé straně ihned Peskov přiznává, že USA nadále té Ukrajině dodávají zbraně, aby nemusela na mír přistupovat a mohla pokračovat v boji. Tento myšlenkový chaos ukazuje, jak moc Vladimir Putin a jeho nejbližší okolí lpí na představě, že s americkou republikánskou administrativou lze dosáhnout strategického průlomu.
Dvoukolejnost v Kremlu: Pragmatičtí iluzionisté versus apokalyptičtí jestřábi
Při srovnání výroků Bezrukova, Lavrova a Peskova vyvstává na povrch zásadní štěpná linie uvnitř ruských elit. Nejedná se o souboj mezi holubicemi a jestřáby v tradičním západním smyslu – nikdo v dnešním Moskevském aparátu nespěchá s bezpodmínečným stažením vojsk. Jde o hluboký spor o metodu a charakter konfrontace:
- Skupina „Diplomatických iluzionistů“ (Putin, Lavrov, Peskov): Věří, že Rusko může dosáhnout svých geopolitických cílů kombinací vojenského tlaku na Ukrajině a trpělivého vyjednávání s USA. Spoléhají na politické změny na Západě, únavu amerických voličů a možnost vyjednat novou bezpečnostní architekturu přímo s Washingtonem. Jejich taktikou je neustálé deklarování „otevřenosti k rozhovorům“, střídané obviňováním Evropy ze sabotáže.
- Skupina „Eskalačních reálných politiků“ (Bezrukov, silovici, rozvědka): Považuje spoléhání se na americkou diplomacii za nebezpečnou ztrátu času. Vychází z tvrdých čísel: Rusko ekonomicky i demograficky zaostává za celou koalicí 52 zemí. Pokud válka zůstane omezená na ukrajinské bojiště, Rusko se postupně vyčerpá. Jediným způsobem, jak válku ukončit podmiňujícím vítězstvím, je zasadit přímý, velmi bolestivý úder „pánovi“ – tedy rozšířit bojiště na území Evropy a donutit západní společnosti k panice a stažení podpory.
Tato dvoukolejnost vytváří pro západní astronomy a politiky extrémně nebezpečné prostředí. Mírná a zdánlivě konstruktivní rétorika Peskova s Lavrovem totiž slouží jako kouřová clona, která má udržet iluzi, že diplomacie je stále na dosah. Mezitím však v pozadí sílí tlak bezpečnostního křídla, které bez zábran připravuje půdu pro přímou vojenskou nebo hybridní konfrontaci s evropskými státy, a to už možná hodně brzy, po parlamentních volbách v Rusku letos na podzim. Pokud by převládla doktrína reprezentovaná plukovníkem Bezrukovem, stane se ukrajinské bojiště pouze předehrou k daleko rozsáhlejšímu střetu na evropském kontinentu.
A pokud si evropští lídři neuvědomí, že pro značnou část ruských elit již válka s Evropou fakticky probíhá, mohou být brzy konfrontováni s realitou, na kterou – jak zcela přesně poznamenal sám Bezrukov – jejich obyvatelstvo není ani v nejmenším připraveno. Kreml zatím ještě zcela nerezignoval na mírovou cestu za pomoci USA, ale tohle okno se rychle uzavírá. Jakmile se uzavře nadobro, Kreml bude nucen změnit taktiku podle rad jestřábů, tedy jako jsou Bezrukov, Karaganov a čím dál tím větší počet lidí z okolí Kremlu. Otázkou není, jestli se to stane, ale kdy. A to je skutečná realita!
-VK-
Šéfredaktor AE News
Zdroj: aeronet.news / InfoVojna
