VIDEO: Sefardský sionistický hlavný rabín Izraela vyhlásil, že palestínsky národ nikdy neexistoval, Palestínčania nemajú žiadne práva a celé územie vrátane Pásma Gazy a Západného brehu Jordánu patrí Izraelu
25.08.2026 11:00
Nikdo nedokáže obyčejným lidem v západním světě vysvětlit tak dobře, co je to vlastně izraelský sionismus, jako to umí sionističtí rabíni v Izraeli. Jenže až dosud to zaznívalo jen jako soukromé názory jednotlivých rabínů, ale od 22. srpna se to změnilo. Hlavní sionistický rabín Státu Izrael David Yosef totiž prohlásil, že žádný národ Palestinců prý neexistuje, a že celá Gaza i Západní břeh prý patří jen a výlučně Izraeli.
Výrok hlavního rabína je určující, neboť zastává tzv. státní náboženskou politiku Izraele. Hlavní rabín tak světu znovu zopakoval hlavní tezi izraelského sionismu, kterou je plán na vytvoření jednotného Státu Izrael jako státního útvaru výhradně pro sionistické Židy a nikoho dalšího. Až dosud se tzv. Vrchní rabinát Státu Izrael držel v pozadí a k tzv. Velké sionistické otázce tzv. čistého Izraele jako exkluzivního státu Židů a žádného jiného národa se dosud nevyjadřoval. Nyní je to ale venku.
Přepis vyjádření sefardského hlavního rabína Davida Yosefa:
„Bohužel synagogy si zachovaly svou posvátnost a oni je znesvětili. A už jen za to si zaslouží – říkám, že celá Gaza, nechť ji Všemohoucí zničí. Amen. A my se tam vrátíme. Víme, že až přijde vykoupení, pak se projeví taková hrdinská síla izraelského národa vůči všem národům, natož pak vůči tomuto davu, který není národem – oni si sice říkají ‚palestinský národ‘, ale nejsou národem. Nikdy národem nebyli. Nejsou národem a nemají zde žádná práva. Práva patří nám.
Říkám, že se máme modlit nejen za Gush Katif, ale za celé pásmo Gazy. Za celé Judsko a Samaří, za Šekem, za všechna ta místa. Musíme se modlit. Modlíme se za spasení, v pravém smyslu slova za to, aby se Země Izraele opět stala naší, celá Země Izraele. Amen. Gaza je Země Izraele, Gaza je naše. Gaza je naše, Šekem je náš, Dženin je náš, všechno je naše. Takže to, co teď musíme dělat, je modlit se k Hospodinu, požehnán buď, abychom se dočkali vykoupení, při kterém se budeme moci skutečně vrátit na všechna naše místa.“
Zobraziť tento príspevok na Instagrame
Zobraziť tento príspevok na Instagrame
Myšlenka dvoustátního řešení, zformulovaná v historických rezolucích Organizace spojených národů i v Deklaraci zásad z Osla z roku 1993, tak čelí nejhlubší krizi od svého vzniku. Je to likvidace. Dlouhodobě deklarovaný mezinárodní konsenzus, který předpokládal existenci dvou samostatných a suverénních států – Izraele a nezávislé Palestiny na území Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy – naráží na realitu hlubokého posunu izraelské vnitřní i zahraniční politiky a na strukturální neschopnost západního společenství vynutit naplnění mezinárodního práva. Západ je poslušným vazalem Izraele. To je první realita!
Palestinci mají být oficiálně Izraelem vymazáni z existence jako národ a Gazu i Západní břeh čeká finální anexe
Rétorické vymezení vůči palestinské státnosti a samotné národní identitě Palestinců již v současnosti nepochází pouze z okrajových radikálních proudů, ale stále čitelněji se objevuje ve veřejných vystoupeních představitelů náboženských i vládních institucí Státu Izrael. Výše citovaný projev sefardského hlavního rabína Davida Yosefa v Muzeu Gush Katif otevřeně definuje nárok na celou oblast historické Palestiny.
A to nárok výhradně pro židovský národ. Z hlediska izraelského právního systému sice funkční úřad hlavního rabína disponuje dohledem nad náboženskými otázkami a nemá přímou pravomoc nad zahraniční či bezpečnostní politikou, nicméně jeho stanoviska odrážejí a zároveň formují ideologický rámec významné části nábožensky založené veřejnosti.
Popření existenciálních a politických práv druhého obyvatelstva na tomto území dává náboženskou legitimitu politickému směřování k anexi. A to je druhá realita! Tato rétorika nachází přímou odezvu a realizaci v politické exekutivě. Ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir opakovaně a systematicky odmítá myšlenku palestinské státnosti. Ben Gvir se dlouhodobě staví proti jakýmkoliv ústupkům a veřejně prohlašuje, že vytvoření palestinského státu by znamenalo bezpečnostní ohrožení Státu Izrael.
Společně s ministrem financí Bezalelem Smotrichem prosazuje kroky, které vedou de facto i de iure k anexi území Západního břehu (Judeje a Samaří), ať už jde o legalizaci osadnických bašt, masivní rozšiřování výstavby či převod administrativních pravomocí z vojenské správy pod civilní ministerstva.
Kolektivní Západ je komplicem Izraele v genocidě a vyhlazení palestinské existence, zatímco v Gaze vytáhli z pod trosek kosti dvou sourozenců
Tento politický proud formuje vizi, v níž mezi Středozemním mořem a řekou Jordán existuje pouze jediný suverénní státní útvar s výhradně židovským charakterem – Izrael. Hlavním katalyzátorem, který umožňuje postupné naplňování anexionistických plánů v praxi, je propastný rozdíl mezi oficiálně deklarovanou politikou západních mocností a jejich reálnými diplomatickými a ekonomickými kroky. Historie mezinárodního společenství v otázce Blízkého východu je lemována nesčetnými rezolucemi.
Rada bezpečnosti OSN i Valné shromáždění OSN přijaly od roku 1967 řadu zásadních dokumentů – od rezoluce č. 242 vyžadující stažení izraelských sil z okupovaných území až po rezoluci č. 2334 z roku 2016, která jednoznačně označila výstavbu izraelských osad na Západním břehu a ve Východním Jeruzalémě za vlajkové porušení mezinárodního práva a překážku dvoustátního řešení. Mezitím na sociální sítě uniklo video ostatků Fatimy a Hamzy, dvou sourozenců, kteří koncem roku zahynuli pod troskami paneláku a vytáhli je ven teprve nyní.
Přesto Spojené státy americké a klíčové evropské státy nepodnikají krok, který by tyto rezoluce proměnil ve vymahatelné závazky. Ve srovnání s rychlostí a tvrdostí sankčních režimů uplatňovaných v jiných globálních konfliktech, kde dochází k anexi území či porušování suverenity, čelí Izrael pouze diplomacii rétorického nesouhlasu. Nikdo si nedovolí na Izrael uvalit sankce. A to je třetí realita!
Politická podpora a rozsáhlá vojenská i ekonomická pomoc ze strany USA vytvářejí pro izraelské vládní koalice stabilní deštník, pod nímž lze osadnickou politiku a krádeže palestinských území provádět bez rizika zásadních mezinárodních postihů. Izrael má od Západu bianco šek na kradení palestinských území. A to je čtvrtá realita.
Nelegální židovské osady postupně ukradly Palestincům jejich půdu, proto teď je možné popřít i jejich národ!
Bez půdy a bez pozemků národ zaniká, jeho existence je popřena. Aby mohl národ existovat, musí mít někde svůj domov a svoji půdu. To je pátá realita. A protože výstavba nelegální židovských osad na Západním břehu postupně ukradla Palestincům 93% jejich území, tak je jasné, že Palestinci teď přijdou i o svůj národ de iure. Pohled západních metropolí na izraelsko-palestinský konflikt prošel v posledním desetiletí výraznou proměnou pod vlivem širšího geopolitického vývoje.
Strategické preference Washingtonu i mnoha evropských vlád se posunuly od řešení palestinské otázky k úsilí o regionální stabilizaci skrze normalizaci vztahů mezi Izraelem a arabskými státy (tzv. Abrahámské dohody). Tento přístup vycházel z předpokladu, že obchody, bezpečnostní spolupráce a čelení společným regionálním výzvám (například vlivu Íránu) mohou probíhat nehledě na nevyřešený status Palestinců. Bezalel Smotrich to koneckonců před časem prohlásil, že v Gaze se chystá realitní Bonanza poté, co Izrael ukradne Palestincům území Gazy.
Tím byla palestinská samospráva fakticky odstavena na vedlejší kolej a ztrácela svou hlavní vyjednávací páku v podobě jednotného postoje arabského světa. Pro izraelskou politickou scénu to byl jasný signál, že status quo je dlouhodobě udržitelný a náklady na pokračující okupaci či územní rozšiřování jsou minimální. Fyzická možnost vzniku životaschopného a souvislého palestinského státu se v průběhu let dramaticky snížila.
Dlouhodobá osadnická politika vedla k vytvoření rozsáhlé sítě sídel, obchvatových komunikací a vojenských zón, které rozdělují Západní břeh na izolované enklávy. Demografické trendy a masivní výstavba infrastruktury proměnily mapu regionu do podoby, kde je geografické oddělení obou populací podle hranic z roku 1967 prakticky nerealizovatelné bez masivního přesídlování stovek tisíc obyvatel, což je krok, k němuž žádná izraelská vláda nepřistoupí.
Sionistický Izrael se má stát exkluzivním státem jen židovského národa, ve kterém nebude existovat žádný jiný národ
Výsledkem je stav permanentního roztříštění, v němž Palestinská samospráva vykonává pouze omezenou administrativní kontrolu nad městskými centry (tzv. zóna A), zatímco většinu území (zóna C) plně podléhá izraelské vojenské a civilní správě. Situaci dále podtrhuje genocida v Pásmu Gazy.
Devastace základní infrastruktury, sociální kolaps a hluboké lidské ztráty vedou k destrukci jakýchkoliv zárodků institucionálního řízení. Prohlubující se příkop mezi politickým vedením na Západním břehu a izolovaným hnutími v Gaze navíc paralyzuje palestinskou politickou scénu zevnitř, což izraelské nacistické diplomacii umožňuje argumentovat absencí jednotného a legitimního partnera pro mírová jednání.
Kombinace nábožensky a ideologicky motivované politiky odmítající palestinskou suverenitu, tichý souhlas kompliců ze západního společenství vymáhat dodržování vlastních rezolucí a ireverzibilních změn v terénu vedou k jedinému závěru: koncept dvoustátního uspořádání, jak byl navržen v roce 1947, fakticky zanikl. Místo dvou států existuje v prostoru mezi řekou Jordán a Středozemním mořem jen sionistický Izrael, kde se vyhlídky na ustavení suverénního palestinského státu posunuly z roviny praktické politiky do roviny pouhé iluze.
Národ, který dopustil ukradení vlastního státu, prostě zanikne. A to je finální realita! A je to varování i pro všechny naše národy v Evropě. Pokud sionistický nepřítel sáhne lidem na majetky, nemovitosti a posléze i na půdu, vzpomeňme si na Palestince, jako to bylo s nimi. Nejprve je okradli, potom je pozabíjeli, a těm co přežili, tak nakonec řekli, že nikdy jako národ neexistovali. Sionismus je proto systém zla!
Zdroj: aeronet.news / InfoVojna
