Drahý plyn dusí európsky priemysel: V EÚ platíme za plyn desaťkrát viac ako v USA. Jeho vysoká cena ohrozuje životaschopnosť podnikov v celom eurobloku

14.09.2026 15:30

Veľkoobchodná cena plynu v Európskej únii je aktuálne takmer desaťnásobne vyššia ako v Spojených štátoch. Holandský kontrakt TTF, ktorý určuje ceny aj pre strednú Európu, sa pohybuje okolo 84 eur za megawatthodinu. Je to najviac od roku 2022. Upozorňuje na to hlavný ekonóm Trinity Bank Lukáš Kovanda.

Najbližší americký kontrakt Henry Hub stojí zhruba 2,90 dolára za milión britských termálnych jednotiek, čo po prepočte meny a jednotiek zodpovedá približne 8,6 eura za megawatthodinu.

Rozdiel nie je omylom obchodníkov. „Tak mimoriadny rozdiel nie je chybou trhu," konštatuje Kovanda. Európsky a americký trh s plynom sú podľa neho síce prepojené, no zďaleka nie tak dokonale ako napríklad svetový trh s ropou.

Dôvod je fyzický. Medzi Texasom či Louisianou a Európou nevedie potrubie. Plyn treba skvapalniť, naložiť na špeciálny tanker, previezť cez Atlantik, znovu splynovať a až potom dopraviť európskou sústavou.

Hlavnou brzdou je ale strop prepravných kapacít. Spojené štáty vyviezli v prvom polroku rekordných 17,4 miliardy kubických stôp skvapalneného plynu denne. Viac jednoducho nestihnú. „Ani sebevyššia európska cena nevie počas niekoľkých týždňov vytvoriť nové skvapalňovacie terminály," pripomína Kovanda. Tie sa stavajú roky.

Doma majú Američania plynu dostatok. Úrad pre energetické informácie (EIA) očakáva, že ťažba tento rok dosiahne nový rekord a zásoby budú koncom októbra na úrovni 3,969 bilióna kubických stôp, teda zhruba päť percent nad päťročným priemerom. Cenu navyše stláča nadol pridružený plyn z ropných vrtov, ktorý sa na trh dostáva aj vtedy, keď sa jeho vlastná ťažba producentom neoplatí.

Európa si svoju zraniteľnosť zároveň sama prehĺbila. Po obmedzení ruských dodávok sa stala štrukturálne závislejšou od globálneho trhu s LNG. Kým v roku 2021 tvoril skvapalnený plyn asi 20 percent dovozu do Únie, v roku 2025 to bolo už 45 percent.

Závislosť od ruských plynovodov tak klesla, no cena sa naviazala na svetovú súťaž. Európa dnes o ten istý náklad súperí s Japonskom, Kóreou, Čínou či Indiou a musí ponúknuť toľko, aby tanker zamieril do Rotterdamu, nie do Ázie.

Tento rok sa slabina prejavila naplno. Konflikt okolo Iránu a problémy s prevádzkou v Hormuzskom prielive narušili dodávky z Perzského zálivu, časť katarskej exportnej kapacity je mimo prevádzky. Európa zároveň vstupuje do vykurovacej sezóny s nezvyčajne nízkymi zásobami. Na začiatku septembra boli európske zásobníky naplnené približne z dvoch tretín, najmenej za pätnásť rokov.

Výsledkom je podľa Kovandu kombinácia dvoch extrémov. „Americké zásobníky sú nadpriemerne plné, zatiaľ čo európske sú pred zimou nezvyčajne prázdne," dodáva.

Najtvrdšie to dopadá na výrobu. Americká chemička, výrobca hnojív či skláreň nakupuje základnú energetickú surovinu za zlomok ceny svojho európskeho konkurenta.

„Pre európsky priemysel ide o mimoriadne závažnú konkurenčnú nevýhodu," upozorňuje ekonóm. Od ceny plynu sa navyše odvíja cena elektriny, čo Spojeným štátom prináša ďalšiu výhodu — napríklad pri rozvoji umelej inteligencie, kde Európa už dnes zaostáva.

Priepasť sa podľa Kovandu môže držať široká dovtedy, kým výrazne nevzrastie globálna ponuka LNG, Európa nedoplní zásobníky a nepoľaví geopolitické napätie okolo Perzského zálivu.

Celý status Lukáša Kovandu:

Plyn v EU je už téměř desetkrát (!) dražší než ten americký. Rozdíl odhaluje novou slabinu EU: za megawatthodinu plynu z USA, která nyní stojí 8,6 eura, platí EU hned 84 eur

Velkoobchodní plyn je nyní v EU téměř desetkrát dražší než ve Spojených státech. Klíčový burzovní ukazatel ceny plynu v EU, nizozemský kontrakt TTF, určující i pro ceny v ČR, se dnes pohybuje kolem cen 84 eur za megawatthodinu, nejvýše od roku 2022. Přitom nejbližší kontrakt Henry Hub v USA stojí zhruba 2,90 dolaru za milion britských termálních jednotek, takže přepočtu měny a jednotek odpovídá americká cena přibližně 8,6 eura za megawatthodinu (viz graf Bloombergu níže). Tak mimořádný rozdíl není chybou trhu. Je výsledkem toho, že evropský a americký trh s plynem jsou sice propojené, ale zdaleka ne tak dokonale jako například světový trh s ropou.

Spojené státy mají díky břidlicové revoluci obrovskou a stále rostoucí domácí produkci. Americký Úřad pro energetické informace – EIA – očekává, že těžba plynu letos dosáhne nového rekordu. Zásoby mají na konci října činit 3,969 bilionu kubických stop, tedy zhruba pět procent nad pětiletým průměrem. V USA je proto plynu dostatek a jeho cenu stlačuje i takzvaný přidružený plyn z ropných vrtů. Ten vzniká při těžbě ropy a na trh se dostává i tehdy, když samotná cena plynu není pro producenty příliš atraktivní.

Proč tedy levný americký plyn jednoduše nezaplaví EU a cenový rozdíl nezmizí? Protože mezi Texasem či Louisianou a EU není plynovod. Plyn je nutné zkapalnit, naložit na speciální tanker, přepravit přes Atlantik, znovu zplynovat a teprve poté dopravit evropskou soustavou. Především však existuje fyzický strop množství plynu, které lze takto z USA vyvézt. USA sice v prvním pololetí letošního roku vyvezly rekordních 17,4 miliardy kubických stop zkapalněného plynu (LNG) denně, ale ani sebevyšší evropská cena neumí během několika týdnů vytvořit nové zkapalňovací terminály. Ty se budují roky.

To zadělává ne nezvyklou situaci, kdy plyn v USA stojí 8,6 eura, ale EU za něj platí desetinásobek, tedy oněch 84 eur. Kontrakt Henry Hub představuje cenu plynu uvnitř USA ještě před zkapalněním, přepravou a regasifikací. Ani tyto náklady však zdaleka nevysvětlují desetinásobný rozdíl. Rozhodující je momentálně nedostatek volné LNG kapacity a cena, kterou musí odběratelé v EU nabídnout, aby omezené dostupné náklady plynu skutečně přilákali.

EU je navíc po omezení ruských dodávek strukturálně závislejší na světovém trhu LNG. Ještě v roce 2021 tvořil LNG jen asi 20 procent dovozu plynu do EU, v roce 2025 již 45 procent. Tím se podařilo snížit závislost na ruských plynovodech, současně se však evropská cena mnohem více navázala na globální soutěž o LNG. EU nyní o stejný tanker soupeří s Japonskem, Koreou, Čínou či Indií a musí nabídnout takovou cenu, aby náklad zamířil do Rotterdamu místo do Asie.

Letos se tato slabina projevuje značně bolestivě. Konflikt kolem Íránu a problémy s provozem v Hormuzském průlivu narušily dodávky LNG z Perského zálivu. Část katarské exportní kapacity je mimo provoz a EU zároveň vstupuje do podzimní topné sezóny s nezvykle nízkými zásobami. Na začátku září byly evropské zásobníky naplněné jen přibližně ze dvou třetin, nejméně za patnáct let. Výpadky blízkovýchodního LNG tak ještě zostřily konkurenci mezi Evropou a Asií.

Současný poměr téměř deset ku jedné je tedy kombinací dvou extrémů: přebytku levného plynu uvnitř USA a nedostatku snadno dostupného plynu na globálním LNG trhu, na němž je EU stále závislejší. Americké zásobníky jsou nadprůměrně plné, zatímco evropské jsou před zimou nezvykle prázdné.

Pro evropský průmysl jde o mimořádně závažnou konkurenční nevýhodu. Americká chemička, výrobce hnojiv nebo sklárna nakupuje základní energetickou surovinu za zlomek ceny svého evropského konkurenta. A dokud výrazně nevzroste globální nabídka LNG, Evropa nedoplní zásobníky a nepoleví geopolitické napětí kolem Perského zálivu, může tato cenová propast zůstat velmi široká. Od ceny plynu se navíc odvíjí cena elektřiny, jejíž láce je Spojeným státům další výhodou, třeba i v oblasti rozvoje umělé inteligence, kde už nyní EU povážlivě zaostává.

Plyn v EU je už téměř desetkrát (!) dražší než ten americký. Rozdíl odhaluje novou slabinu EU: za megawatthodinu plynu z USA, která nyní stojí 8,6 eura, platí EU hned 84 eur

Velkoobchodní plyn je nyní v EU téměř desetkrát dražší než ve Spojených státech. Klíčový burzovní… pic.twitter.com/7yD4fJegma

— Lukáš Kovanda (@LukasKovanda) September 14, 2026

Zdroj: pravda.sk / InfoVojna