Gustáv Murín o Nežnej revolúcii, ktorá sa začala 17. novembra 1989: Akcia ŠtB, KGB a CIA oslavovaná našimi opozičníkmi
17.11.2026 11:30

Je až k neuvereniu, že napriek tomu, že dezinformačná akcia ŠtB (KGB a CIA) o údajne zabitom študentovi Šmídovi bola už v priebehu roku 1990 do detailov odhalená, naša dezinformačná žltá tlač (SME-čka, denník N-ádor s metastázami hoaxov, týždeň-konšpirácií a dezinformačné-aktuality) za pomoci „progresívnych“ komsomolcov Miška Šimečku stále udržiava podľa scenára ŠtB mýtus o obetavých študentoch a odvážnom Havlovi. A to hlavne preto, aby dnes mohli pod touto falošnou mytológiou mávať fangličkami a do ochraptenia vykrikovať, že si celú tu maškarádu sprivatizovali. Dnes uvidíme na tribúnach karikatúry vreštiacich opozičníkov, ktorí sa budú vo svojej prostoduchosti hlásiť k odkazu praktík tajnej komunistickej polície. Pritom Havel, vedený v spise KGB ako „chudožnik 1“, žiadnu odvahu nepotreboval. Šiel podľa scenára tajných služieb.
Ako sa píše v knihe „Od Havla po Pavla – život ve lži“: „I zakladatel předlistopadového hnutí České děti, Petr Placák, ten mýtus vyvrací (Zvláštní vydání, Brno): „Po 17. listopadu se neustále skandovalo “studenti”. K tomu bych chtěl podotknout, že do tý doby byla situace na českých a moravských vysokých školách, katastrofální. Na Slovensku asi taky. Nezávislý opoziční skupiny tam opravdu neměly žádnej ohlas, studenti byli naprosto pasivní.“
Dnes už dokonce známe i iniciátora scénáře se „smrtí studenta“ z řad důstojníků StB a máme i záznam ze zasedání Vyšetřovací komise 17. listopadu, jak o tom píše JUDr. Jaroslav Klenovský na webové stránce Světového sdružení bývalých čsl. politických vězňů, kde cituje JUDr. Milana Hulíka: „Hegenbart uvedl v několikanásobném rozhovoru se mnou (Hulíkem), že někdy v létě 1989 za ním (t. j. za Hegenbartem) přišel Lorenc a navrhoval mu udělat spiknutí proti tehdejšímu vedení KSČ. Hegenbart prý odmítl.“ Lorenc to ve svých pamětech vidí jinak: „Akútnu hrozbu predstavovali snahy o politickú konfrontáciu… Viac ráz som o situácii hovoril s R. Hegenbartom. Ubezpečoval ma, že najneskôr do konca roka budú vo vedení strany prijaté zásadné zmeny.“
JUDr. Milan Hulík byl členem „Parlamentní komise pro dohled nad vyšetřováním 17. listopadu“… A právě na jejím pravidelném zasedání měl proběhnout i tento pozoruhodný dialog dvou jejích členů:
„Bartuška: “Tuhle slavnou revoluci připravil generál Lorenc s Hegenbartem a dalšíma partajníkama, kteří se předem dohodli s některýma lidma v opozici. Protože Vy (míněn Danisz) sám víte nejlépe, že kontakty mezi StB a Chartou byly velmi intenzívní a zdaleka nebyly jen pracovní.“
Dr. Danisz (křičí na Bartušku): “Tak já ti něco řeknu. Vašek Havel mi tuhle říkal: ´Toho Hegenbarta nechte na pokoji, ten pro vás udělal tolik, že se budete jednou divit, až to všechno řeknem. Zatím o tom musíme mlčet.´ To je, co? Takže si přestaň hrát na chytrýho. Nikdo o to nestojí.“
Bartuška byl příliš zvědavý zástupce studentů a Dr. Danisz zastupoval v Komisi Občanské fórum. Podle JUDr. Klenovského byl osobním přítelem V. Havla a současně konfidentem StB…“
Nežná revolúcia bol vopred dohodnutý prechod nových komunistických štruktúr ku kapitalistickým plným válovom sprivatizovaného „majetku ľudu“. Staré komunistické štruktúry to dovolili (a nepovolali proti demonštrantom armádu, ani Ľudové milície) za prísľub beztrestnosti. To mal za úlohu zabezpečiť Havel a svoju úlohu (ako sa mohol presvedčiť každý občan ČSSR) aj splnil.
Žiadne ideály, premyslený biznis-plán
Stanislav Novotný byl po roce 1989 blízko Havlovi a jeho skupince, takže ho dosadili za nového prezidenta Policie ČR. Jenže místo poslušného plnění jejich pokynů se začal zajímat o tajné archivy StB, ke kterým měl najednou přístup. Zejména ho zajímalo, jak vlastně došlo k 17. listopadu 1989 a následnému „revolučnímu“ převratu. A tak byl z této pozice odvolán a stal se disidentem mezi disidenty. Můžeme mu tedy věřit, když pro časopis Šifra řekl o disidentech: „I mezi nimi byla privilegovaná kasta lidí, kteří se tvářili jako disidenti, ale byli schopni spolupracovat více, než bylo potřeba, s minulým režimem, a pak i s novým. Řada lidí to ale myslela vážně, byli třeba na nějakém okresním městě a chtěli s tím něco dělat, a svůj boj prohráli třeba až do zničení rodiny, byli úplně vyřazeni ze společnosti. Kdežto někteří privilegovaní, zvláště v Praze, přijímali značné finanční prostředky ze zahraničí pod dohledem Státní bezpečnosti. A pak v tom pokračovali. Tady se samozřejmě nedaly jen tak konspirativně zavážet peníze bez této kontroly. To je velmi naivní a hloupá představa. Pokud někdo udržuje veřejnost v takovéto naivitě, tak má k tomu důvod. Pan George Soros se dnes rád hlásí k tomu, jak podporoval Chartu 77, nebo v Polsku Solidaritu.“
Chartista Petr Cibulka po letech připomíná: „V posledních dvou letech před 17. listopadem se najednou v protikomunistické opozici, v Chartě 77, objevili zcela neznámí lidé, které jsme nikdy předtím neviděli, a hned zaujali vedoucí pozice. Jsem přesvědčen, že tito lidé byli sovětští agenti a agenti domácích zpravodajských služeb. Byli pověřeni, aby stáli v čele takzvané protikomunistické revoluce. A dá se říci, že dodnes víceméně kontrolují situaci v naší zemi. Přestože se již projevuje generační obměna, generace roku 1989 stále udává politický tón v České republice.“
Havel se i před 17. listopadem 1989 setkal se dvěma agenty KGB. StB jako „bdělé oko dělnické třídy a její ocelová pěst“ více než čtyřicet let špehovala, pronásledovala, zatýkala, vyslýchala, mučila a také zabíjela takzvané zrádce komunistické vlasti. Ta samá StB po tom všem nakonec v jediné sebevražedné a dokonale úspěšné tajné operaci zradila komunistickou vlast. Ta operace měla jistě nějaký krycí název. My a celý svět ji známe pod názvem „Sametová revoluce“…
Havel odhodil Chartu, ako zbytočnú záťaž jeho politických ambícií
Havlův „život v pravdě“ skončil před branami velké politiky. A on se ho bez problémů nadobro zbavil. Pokusil se rozpustit Chartu a zbavit se tak „starých bojovníků“. Nikdy po jejich přítomnosti, jako organizované skupiny, už nezatoužil. Ale jen si ušil z ostudy kabát, protože Charta 77 přežívala (byť finančně chřadnoucí) i v roce 1992, aby bezděky nastavovala zrcadlo kšeftu jménem Nadace Charty 77. Nejdřív k situaci Charty 77 samotné promluvila mluvčí Alena Hromádková (Český deník): „… jde dnes o sebe samu… o lidi, kteří bojují i nadále s nouzí, izolací, výsměchem i diskriminací. Řada signatářů je ve velmi špatném zdravotním stavu a zápasí doslova z posledních sil…“ Ale oni už humanistu Havla přestali zajímat. Našel si perspektivnější alternativu (Český deník): „Československá Nadace Charty 77 má značný aparát, právní subjektivitu a hlavně prestiž danou naším jménem. Kromě toho má aspirace a ambice, jež s naším směřováním nemají nic společného – viz ony záhadné pokusy získat podíl na majetku bývalého Rudého práva. Americký finančník maďarského původu G. Soros, který kromě Nadace financuje Středoevropskou univerzitu, si tak zřejmě vytvořil… masivní organizační předpolí pro něco, co je podle mne druhem politické intervence, která by měla být předmětem širšího veřejného zájmu… Ostatně stačí si přečíst jeho knihu Směnka na demokracii, kterou považuji za kuriózní politický manifest, aby bylo zřejmé, že každý dlouhodobější plán začíná ovládnutím klíčových pozic v oblasti sdělovacích prostředků… Prosím, ale nechť se pak jmenuje Nadace pana Janoucha nebo Nadace pana Sorose. Charta měla a má obecné lidské poslání – velkoagenturní techniky, různé transakce, byznys a povznesenost nad každodenním lidským prožíváním jsou jí cizí.“ K tomuto varování se připojila i další mluvčí, Hana Ponická (Slovenský denník): „My, hovorkyne Charty 77 (A. Hromádková, H. Ponická, H. Klímová) sme mali kritické pripomienky k Nadácii Charty 77, pretože Nadácia Charty začala uskutočňovať rôzne podnikateľské činnosti… Protestovali sme aj proti tomu, keď pán Janouch kúpil Občiansky denník… Ďalším problémom je obchodnícka činnosť nadácie, ktorá kazí meno Charty 77… My sa teraz ako žobráci stretávame v knižniciach, v studených miestnostiach, a nemáme na nič peniaze a musíme si vypomáhať sami. Pán Janouch nechce dať prostriedky ani na charitu pre ľudí na vidieku. A keď prídeme do veľkolepej budovy nadácie, prijímajú nás ako chudobných príbuzných. Dokonca nám určia časový limit, koľko sa tam môžeme zdržiavať a to je hanba…“ Tyto ctnostné dámy zjevně nepochopily, že pan Soros byl obchodník. Nezištně své peníze nerozdával, investoval. Také investoval do páně Havla a ten se mu náležitě odvděčil. Morální principy a ctnostné ideály byly zapomenuty.
Havel jen rozmnožil zástup intelektuálů (věrně popsaných ve stejnojmenné knize Paula Johnsona), kteří sametově-plyšově teoretizovali, ale v praxi šli hladově po moci a pochybné slávě. Tuto přeměnu Havla z „pravdomluvky“ na „LžiDimitrije“ komentoval disident Petr Cibulka slovy: „Vašku, si prase!“…
Toto je odkaz Novembrovej revolúcie, ku ktorému sa celkom oprávnene dnes budú z opozičných tribún jačavo hlásiť noví adepti na hlboké korýtka…
Zdroj: Blog Gustáva Murína / InfoVojna
