Text novej bezpečnostnej stratégie USA, v ktorej Spojené štáty predstavili plán obnoviť strategickú stabilitu s Ruskom, akceptujú multipolárny svet a kritizujú Európsku úniu & nadnárodné štruktúry z cenzúry slobody slova a potláčania politickej opozície

07.12.2025 22:00

Trumpova nová doktrína mění pozici USA na oddělenou mocenskou strukturu od NATO a Evropy

Národní bezpečnostní strategie (NSS) USA pro rok 2025, zveřejněná Bílým domem 4. prosince 2025, představuje potenciálně zásadní posun v zahraniční politice USA za druhé Trumpovy administrativy ve srovnání s jeho prvním prezidentským obdobím.

Tento dokument výslovně přijímá doktrínu „America First“ (Amerika na prvním místě), odmítá globální hegemonii a ideologické křížové výpravy ve prospěch pragmatického, transakčního realismu zaměřeného na ochranu klíčových národních zájmů: vnitřní bezpečnost, ekonomickou prosperitu a regionální dominanci v západní hemisféře.

Kritizuje minulé přehnané ambice USA jako selhání, které oslabilo Ameriku, a Trumpův přístup prezentuje jako „nezbytnou korekci“, která má uvést „nový zlatý věk“. Strategie upřednostňuje reindustrializaci (s cílem zvýšit americkou ekonomiku z 30 bilionů dolarů na 40 bilionů dolarů do roku 2030), bezpečnost hranic a uzavírání dohod před multilateralismem nebo prosazováním demokracie.

Akceptuje multipolární svět, snižuje význam Číny z „bezpečnostní hrozby“ na „ekonomického konkurenta“ a volá po selektivním zapojení se do spolupráce s protivníky. Trumpovy kroky během prvních 11 měsíců jeho prezidentství však nebyly v souladu s písemnou strategií, ba dokonce jí odporovaly.

Trumpovy megalomanské vize a mírové procesy

Tento dokument je bezostyšně stranický a připisuje Trumpovi osobní zásluhy za zprostředkování míru v osmi konfliktech (včetně příměří mezi Indií a Pákistánem, návratu rukojmích z Gazy, dohody mezi Rwandou a Demokratickou republikou Kongo) a za zajištění ústního závazku na haagském summitu v roce 2025, že členové NATO zvýší své výdaje na obranu na 5 % HDP. Trumpa možná potěšilo, že dostal Cenu míru alespoň od šéfa FIFA, když ne od norského nobelovského výboru.

Dokument považuje imigraci za hlavní bezpečnostní hrozbu, v případě potřeby prosazuje použití smrtící síly proti kartelům a odmítá politiku boje proti změně klimatu a „čistou nulovou bilanci“ jako škodlivou pro zájmy USA. Dokument organizuje strategii USA kolem tří pilířů: obrana vlasti, západní polokoule a ekonomická obnova. Sekundární zaměření zahrnuje selektivní partnerství v Asii, Evropě, na Středním východě a v Africe.

Zde jsou hlavní rétorické změny ve strategii ve srovnání s předchozími strategiemi zveřejněnými během příslušných prezidentských funkčních období Trumpa (2017) a Bidena (2022):

• Od globálního strážce pořádku k regionálnímu hegemonovi: Na rozdíl od Bidenovy NSS z roku 2022 (která kladla důraz na aliance a soutěž velmocí) nebo Trumpovy verze z roku 2017 (která označila Čínu a Rusko za revizionisty), tento dokument ukončuje „věčné břemeno“ Ameriky v zahraničí. Upřednostňuje Ameriku před Eurasií a Evropu a Blízký východ považuje za méně důležité oblasti.
• Ideologický ústup: Podpora demokracie je výslovně opuštěna – „usilujeme o mírové obchodní vztahy bez vnucování demokratických změn“ (řekněte to Venezuelanům). Autoritáři nejsou souzeni a EU je označována za „antidemokratickou“.
• Konfrontační vztahy mezi spojenci: Evropa čelí ostré kritice za migraci, omezování svobody projevu a riziko „vymazání civilizace” (např. demografické změny, které způsobí, že národy budou „za 20 let k nepoznání”). USA slibují podporu „vlasteneckým“ evropským stranám, které se tomu brání, což vyvolává obvinění z rétoriky podobné té, kterou používá Kreml, ze strany lídrů EU.
• Politika vůči Číně: Uznává neúspěšné zapojení; usiluje o „vzájemně výhodné“ vztahy, ale s odstrašujícími opatřeními (např. Tchaj-wan jako priorita). Žádné úplné oddělení, ale omezení v oblasti technologií/závislosti.
• Multipolární přijetí: Vyzývá regionální mocnosti, aby spravovaly své sféry vlivu (např. Japonsko ve východní Asii, arabsko-izraelský blok v Perském zálivu), což signalizuje zdrženlivost USA s cílem vyhnout se přímým konfrontacím.

NSS představuje zásadní změnu v přístupu Ameriky k NATO, přičemž klade důraz na „přenesení břemene“ namísto bezpodmínečného vedení aliance. NATO vnímá nikoli jako společenství založené na hodnotách, ale jako transakční partnerství, v němž jsou závazky USA – vojenské jednotky, financování a jaderné záruky – vázány na splnění nových náročných požadavků evropskými spojenci. Tato rekalibrace America First upřednostňuje zdroje USA pro indicko-pacifickou oblast a západní polokouli a deeskaluje situaci v Evropě, aby se zabránilo „věčným břemenům“.

Evropa si musí obranu financovat už sama

Mezi klíčové změny patří zastavení rozšiřování NATO, požadavek na 5 % HDP na obranu do roku 2035 a obnovení „strategické stability“ s Ruskem prostřednictvím příměří na Ukrajině. Zatímco USA potvrzují článek 5 a svůj jaderný deštník, signalizují potenciální částečné stažení do roku 2027, pokud Evropa nezvýší své úsilí, což ohrožuje soudržnost aliance uprostřed demografické a ideologické kritiky Evropy. Až Rusko dokončí porážku Ukrajiny, bude pokračující existence NATO skutečným důvodem k obavám.

Strategie připisuje zásluhy Trumpově diplomacii za slib NATO dosáhnout 5% podílu na summitu v Haagu v roce 2025, ale varuje před „vymizením civilizace“ v Evropě v důsledku migrace a nízké porodnosti a spekuluje, že některé členské státy by se během několika desítek let mohly stát „převážně neevropskými“, což by mohlo narušit jejich soulad se zájmy USA. Trumpova NSS signalizuje dramatickou změnu v politice USA vůči ukrajinskému konfliktu, protože v podstatě přenáší odpovědnost za udržení Ukrajiny nad vodou na Evropany. Část NSS zabývající se Ukrajinou je z hlediska vojenských schopností evropských států iluzorní:

Výtah klíčových bodů z doktríny

Chceme, aby Evropa zůstala evropská, aby znovu nabyla civilizační sebevědomí a opustila svůj neúspěšný přístup zaměřený na regulační dušení… Tento nedostatek sebevědomí je nejviditelnější ve vztazích Evropy s Ruskem. Evropští spojenci mají oproti Rusku významnou převahu v oblasti tvrdé síly téměř ve všech ohledech, s výjimkou jaderných zbraní.

V důsledku ruské války na Ukrajině jsou nyní evropské vztahy s Ruskem značně oslabené a mnoho Evropanů považuje Rusko za existenční hrozbu. Řízení evropských vztahů s Ruskem bude vyžadovat významné diplomatické úsilí ze strany USA, a to jak za účelem obnovení podmínek strategické stability na euroasijském kontinentu, tak za účelem zmírnění rizika konfliktu mezi Ruskem a evropskými státy.

Hlavním zájmem Spojených států je vyjednat rychlé ukončení nepřátelských akcí na Ukrajině, aby se stabilizovaly evropské ekonomiky, zabránilo se nechtěné eskalaci nebo rozšíření války a obnovila se strategická stabilita s Ruskem, a také aby byla po skončení nepřátelských akcí umožněna rekonstrukce Ukrajiny, která jí umožní přežít jako životaschopný stát.

Válka na Ukrajině měla neblahý dopad na zvýšení vnější závislosti Evropy, zejména Německa. Německé chemické společnosti dnes staví v Číně některé z největších zpracovatelských závodů na světě, přičemž využívají ruský plyn, který nemohou získat doma. Trumpova administrativa se ocitla v rozporu s evropskými představiteli, kteří mají nerealistická očekávání ohledně války a sedí v nestabilních menšinových vládách, z nichž mnohé pošlapávají základní principy demokracie, aby potlačily opozici. Velká většina Evropanů chce mír, ale tato touha se nepromítá do politiky, a to především kvůli podrývání demokratických procesů ze strany těchto vlád. To je pro Spojené státy strategicky důležité právě proto, že evropské státy se nemohou reformovat, pokud jsou uvězněny v politické krizi.

Trumpova doktrína bourá koncept USA jako garanta NATO

Není překvapením, že tato část Trumpovy NSS vyvolala v Evropě panický rozruch. Evropští lídři, včetně bývalého švédského premiéra Carla Bildta, ji označili za „vpravo od krajní pravice“ a varovali před oslabením aliance.

Analytici z Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) chválí její pragmatismus, ale poukazují na její krátkozrakost a předpovídají „osamělejší a slabší“ USA. Čína vnímá ujištění o suverenitě pozitivně, ale zůstává opatrná ohledně ekonomického tlaku. V USA demokraté, jako například poslanec Jason Crow, považují tuto situaci za „katastrofální“ pro aliance, tj. NATO.

Celkově tato strategie signalizuje obrat USA směrem dovnitř, který nutí spojence z NATO, aby si sami financovali bezpečnost, a zároveň riskuje narušení partnerství s Evropou. Ameriku tak staví do pozice bohaté hemisférické mocnosti v multipolárním uspořádání, která sází na uzavírání dohod a oživení průmyslu, aby si udržela globální vliv bez nadměrného rozšiřování. A to nebylo všechno. V sekci o Evropě je to ještě větší masakr.

C. Podpora evropské velikosti

Američtí představitelé si zvykli uvažovat o evropských problémech v kontextu nedostatečných vojenských výdajů a ekonomické stagnace. Je na tom něco pravdy, ale skutečné problémy Evropy jsou ještě hlubší. Kontinentální Evropa ztrácí podíl na globálním HDP – z 25 procent v roce 1990 na 14 procent dnes – částečně kvůli národním a nadnárodním předpisům, které podkopávají kreativitu a pracovitost.

Tento ekonomický úpadek však zastíní reálná a mnohem drsnější perspektiva zániku civilizace. Mezi větší problémy, kterým Evropa čelí, patří činnosti Evropské unie a dalších nadnárodních orgánů, které podkopávají politickou svobodu a suverenitu, migrační politiky, které mění kontinent a vyvolávají konflikty, cenzura svobody slova a potlačování politické opozice, propad porodnosti a ztráta národní identity a sebevědomí.

Pokud budou současné trendy pokračovat, bude kontinent za 20 let nebo méně k nepoznání. Není tedy vůbec jasné, zda některé evropské země budou mít dostatečně silnou ekonomiku a armádu, aby zůstaly spolehlivými spojenci. Mnohé z těchto zemí v současné době zdvojnásobují své úsilí v nastoupeném směru. Chceme, aby Evropa zůstala evropská, aby znovu nabyla civilizační sebevědomí a opustila svůj neúspěšný přístup zaměřený na regulační dušení. Tento nedostatek sebevědomí je nejviditelnější ve vztazích Evropy s Ruskem.

Evropští spojenci mají oproti Rusku významnou výhodu v oblasti tvrdé síly téměř ve všech ohledech, s výjimkou jaderných zbraní. V důsledku ruské války na Ukrajině jsou nyní evropské vztahy s Ruskem hluboce oslabeny a mnoho Evropanů považuje Rusko za existenční hrozbu. Řízení evropských vztahů s Ruskem bude vyžadovat významné diplomatické úsilí ze strany USA, a to jak za účelem obnovení podmínek strategické stability na euroasijském kontinentu, tak za účelem zmírnění rizika konfliktu mezi Ruskem a evropskými státy.

Je v zásadním zájmu Spojených států vyjednat rychlé ukončení nepřátelských akcí na Ukrajině, aby se stabilizovaly evropské ekonomiky, zabránilo se nechtěné eskalaci nebo rozšíření války a obnovila se strategická stabilita s Ruskem, a také aby byla umožněna poválečná rekonstrukce Ukrajiny, která jí umožní přežít jako životaschopný stát. Válka na Ukrajině měla neblahý dopad na zvýšení vnější závislosti Evropy, zejména Německa. Německé chemické společnosti dnes staví v Číně některé z největších zpracovatelských závodů na světě a využívají ruský plyn, který nemohou získat doma.

Trumpova administrativa se ocitá v rozporu s evropskými představiteli, kteří mají nerealistická očekávání ohledně války a sedí v nestabilních menšinových vládách, z nichž mnohé pošlapávají základní principy demokracie, aby potlačily opozici. Velká většina Evropanů chce mír, ale tato touha se nepromítá do politiky, a to z velké části kvůli podrývání demokratických procesů ze strany těchto vlád. To je strategicky důležité pro Spojené státy právě proto, že evropské státy nemohou provést reformy, pokud jsou uvězněny v politické krizi. Evropa však pro Spojené státy zůstává strategicky a kulturně životně důležitá. Transatlantický obchod zůstává jedním z pilířů globální ekonomiky a americké prosperity.

Evropská odvětví od výroby přes technologie až po energetiku patří i nadále k nejrobustnějším na světě. Evropa je domovem špičkového vědeckého výzkumu a předních světových kulturních institucí. Nejenže si nemůžeme dovolit Evropu odepsat – bylo by to kontraproduktivní z hlediska cílů této strategie. Americká diplomacie by měla i nadále hájit skutečnou demokracii, svobodu projevu a nekompromisní oslavu individuálního charakteru a historie evropských národů. Amerika povzbuzuje své politické spojence v Evropě, aby podporovali toto oživení ducha, a rostoucí vliv vlasteneckých evropských stran je skutečně důvodem k velkému optimismu.

Naším cílem by mělo být pomoci Evropě napravit její současný směr. Budeme potřebovat silnou Evropu, která nám pomůže úspěšně konkurovat a bude s námi spolupracovat, aby žádný protivník nemohl Evropu ovládnout. Amerika je pochopitelně citově vázána na evropský kontinent – a samozřejmě také na Británii a Irsko. Charakter těchto zemí je také strategicky důležitý, protože spoléháme na kreativní, schopné, sebevědomé a demokratické spojence, kteří vytvoří podmínky pro stabilitu a bezpečnost.

Chceme spolupracovat se spřízněnými zeměmi, které chtějí obnovit svou bývalou velikost. Z dlouhodobého hlediska je více než pravděpodobné, že nejpozději během několika desítek let se někteří členové NATO stanou převážně neevropskými. Je tedy otázkou, zda budou vnímat své místo ve světě nebo spojenectví se Spojenými státy stejným způsobem jako ti, kteří podepsali chartu NATO. Naše obecná politika pro Evropu by měla upřednostňovat:

• Obnovení podmínek stability v Evropě a strategické stability s Ruskem;

• umožnění Evropě stát na vlastních nohou a fungovat jako skupina sjednocených suverénních národů, mimo jiné tím, že převezme primární odpovědnost za svou vlastní obranu, aniž by byla ovládána jakoukoli nepřátelskou mocností;

• Pěstování odporu vůči současné trajektorii Evropy v evropských státech;

• Otevření evropských trhů pro americké zboží a služby a zajištění spravedlivého zacházení s americkými pracovníky a podniky;

• Budování zdravých národů střední, východní a jižní Evropy prostřednictvím obchodních vazeb, prodeje zbraní, politické spolupráce a kulturních a vzdělávacích výměn;

• Ukončení vnímání NATO jako neustále se rozšiřující aliance a zabránění tomu, aby se taková realita stala skutečností; a

• Povzbuzování Evropy k přijetí opatření k boji proti merkantilistické nadprodukci, krádežím technologií, kyberšpionáži a dalším nepřátelským ekonomickým praktikám.

Český překlad nové americké bezpečnostní strategie ZDE.

Zdroj: whitehouse.gov / aeronet.news / InfoVojna