Přepis – Andrej Babiš na IISS Prague Defence Summitu:

„Takže dobré ráno, dámy a pánové. Vítejte v Praze. Vítejte v jednom z nejbezpečnějších měst na této planetě. Bezpečnost je velmi důležitá. A užijte si pobyt v našem bezpečném městě. Rozhodl jsem se přijít na letošní pražský obranný summit z jednoho prostého důvodu. Chci se s vámi podělit o přímý a realistický pohled na současnou, a nepřeháním, když řeknu, globální geopolitickou krizi, které čelíme. Menší země, jako je Česká republika, bývají někdy přehlíženy. Jsem však přesvědčen, že náš pohled, naše zkušenosti a náš přínos vnáší do debaty tolik potřebný realistický hlas. Vždy jsme byli a nadále budeme pevným, předvídatelným a spolehlivým spojencem v NATO i v Evropské unii. Právě proto, že jsme odpovědným partnerem, máme povinnost říkat našim spojencům pravdu o tom, kam Evropa směřuje a co je naléhavě, opravdu naléhavě třeba udělat.

Minulý týden jsem se zúčastnil velmi úspěšného summitu premiérů V4 v Bratislavě. Mezi svými středoevropskými kolegy jsem našel velkou míru zdravého rozumu, společné postoje a realistické chápání naší bezpečnosti. Visegrádské země jen slepě nenásledují ostatní ani nepřehlížejí realitu. Naše společné dědictví dává dnes V4 zásadní úlohu. V4 tak může vnášet vyvážený pohled do širšího evropského dialogu, třeba při debatách o nelegální migraci. Je velmi zajímavé: dnes ráno jsem četl, že o volbách ve Švédsku rozhodnou nelegální migranti. Velmi zajímavá informace. Vzpomínám si, že od vstupu České republiky do EU jsem míval po levici svého přítele Macrona a vzpomínám si na Magdalenu. Pravděpodobně zvítězila právě díky hlasům nelegálních migrantů. To ale není případ V4. Nelegální migraci naprosto odmítáme, a právě proto máme jedno z nejbezpečnějších měst v Evropě.

Potom jsme hovořili o konkurenceschopnosti ekonomiky, dopadech války a zelené ideologie. Když už o tom mluvíme, právě jsem se od umělé inteligence dozvěděl, že se každý rok koná 300 obranných konferencí po celém světě a přibližně 50 v Evropě. Bohužel, když se těchto setkání účastním a pozorně poslouchám, neslyším slovo „mír“. Nezazní vůbec, ani jednou. Zachází se s ním jako s něčím druhořadým a v debatě zcela chybí. Pro mě je však mír klíčový. Mír. Vždy jsem obdivoval Alberta Einsteina nejen kvůli jeho vědeckým úspěchům, ale i pro jeho moudrost. A víte, co řekl o míru? Řekl: „Mír nelze udržet silou; lze ho dosáhnout pouze porozuměním.“

Na tomto významném summitu však vidíme přesný opak. Skutečné úsilí o dosažení diplomatického porozumění působí téměř jako tabu, stejně jako samotné slovo mír. Veškerá pozornost se přitom soustředí výhradně na vojenskou sílu. To mě hluboce znepokojuje nejen jako politika, ale i jako rodiče a prarodiče. Zakládající deklarace NATO z roku 1949 zmiňuje slovo „mír“ devětkrát. Devětkrát. Mír je samotným základem naší aliance. Navzdory tomuto závazku k míru však na Ukrajině zuří válka a konflikt zachvátil celý Blízký východ, přelévá se dál a šíří své následky do dalších částí světa. Lidé umírají, celé generace jsou ztraceny, rodiny roztrhány a města srovnána se zemí.

Nejde však jen o vojenskou krizi. Je to naprostá hospodářská katastrofa, která rozvrací každodenní život. Drtí ekonomiku, ničí lidem živobytí, pohání inflaci a zvyšuje ceny naprosto všeho, od potravin po energie. Právě dnes, 17. září 2026, trvá válka na Ukrajině už přesně 1 666 dní. Zamyslete se nad tím číslem: 1 666 dní. Je to o 99 dní více, než trvala celá první světová válka. A stejně jako onen tragický konflikt před sto lety se tato válka změnila v brutální opotřebovací válku v zákopech.

Nebojím se to říct nahlas: cesta, po které nyní svět kráčí, nevede k bezpečí. Vede přímo k branám pekla. Vede nás ke třetí světové válce. Mohu vám ukázat tento snímek. Vidíte na něm prezidenty Medveděva a Obamu v Praze v dubnu 2010. Podepsali smlouvu o omezení jaderných zbraní. A kde jsou evropští lídři dnes? Proč je Evropa tak bolestně pasivní, zcela neschopná nebo neochotná jednat? Nemůžeme jen nečinně přihlížet. Máme nejvyšší historickou odpovědnost zabránit dalšímu katastrofálnímu globálnímu konfliktu. Potřebujeme silné evropské vedení, které bude jednat, ne jen vydávat tiskové zprávy. Evropa musí pevně stát po boku Spojených států a přimět prezidenta Zelenského i prezidenta Putina, aby zasedli k jednacímu stolu. Diplomacie není slabost. Je to jediná cesta vpřed.

Cena za naši současnou váhavost je zdrcující. Stupňující se napětí na Blízkém východě a neutuchající tragédie na Ukrajině vyčerpávají naše síly. Evropa platí účet za globální nestabilitu. Platíme ho prudce rostoucími cenami energií, inflací a pomalou likvidací našeho průmyslu. Náš středoevropský region není energeticky soběstačný. Nemůžeme prostě předstírat, že dokážeme přes noc odříznout dodávky, aniž bychom zničili vlastní ekonomiky.

A aby toho nebylo málo, svět hoří, zatímco Evropa si způsobuje další škody ekonomickými břemeny. Místo aby chránil náš průmysl a naše občany, Brusel nás dusí ideologickými regulacemi a ničí evropský průmysl, přestože Evropa vytváří pouhých 6 procent celosvětových emisí CO2. Zavádět ETS 1 je naprosté šílenství. Komise v roce 2020 slibovala, že cena bude v roce 2030 činit 26,50 eura. Dnes je to 80 eur. Český průmysl už přišel o 6,5 miliardy eur a každý rok přicházíme o další dvě miliardy eur.

A ETS 2? Opravdu chceme zavést ETS 2, který povede k dalšímu omezování rafinérských kapacit? Od roku 2009 jsme v Evropě zavřeli už 35 rafinerií. Kapacita se tím snížila o 40 procent. Dnes už nejde jen o cenu, ale také o dostupnost produktů. A právě takto Evropa pokračuje po cestě ničení průmyslu a životů evropských občanů. Evropský parlament tento týden schválil cenový strop pro ETS 2, ale to nepomůže. Zahraniční investoři, například Američané, kteří vlastní rafinerie v Evropě, totiž odejdou. Nebudou platit za povolenku ETS 2 cenu 45 eur. Odejdou a situace bude mnohem horší.

A co se stalo tento týden? Spojené státy americké zrušily omezení emisí skleníkových plynů produkovaných uhelnými a plynovými elektrárnami. Tento krok sníží náklady průmyslu o 300 miliard dolarů. Spojené státy tím snižují náklady a pomáhají průmyslu částkou 300 miliard dolarů. To je 6,3 bilionu českých korun. Ceny energií ve Spojených státech jsou zlomkem cen v EU. Ptám se tedy, jak chce Evropa konkurovat Spojeným státům a Číně? Jak? Tím, že bude dál zvyšovat už tak mimořádně vysoké ceny energií? Každý normální člověk, kromě odtržených politiků a bruselských byrokratů, velmi dobře ví, že jediná cesta k prosperitě vede přes levné energie.

Proto to říkám jasně: Zavedení ETS 2 musíme odložit na neurčito a současně okamžitě zmrazit ETS 1 pro všechna průmyslová odvětví, včetně rafinerií. Okamžitě. Pokud nezasáhneme hned, budeme sledovat, jak klíčová výrobní odvětví navždy odcházejí z Evropy a stahují s sebou celou naši ekonomiku. Nakonec kdysi hrdý automobilový průmysl přestane vyrábět auta. Co budeme v Evropě vyrábět místo automobilů? Tanky? Opravdu jen tanky? Je toto budoucnost Evropy, že budeme mít jediné průmyslové odvětví? Nevím tedy, zda je to dobrý nápad. Opravdu to chceme?

Tím se vracím k hlavnímu problému. Nalézt řešení konfliktu je především evropskou odpovědností. Nemůžeme jen nečinně sedět a spoléhat, že prezident Trump a Američané za nás vyřeší každý problém. Evropa se musí chopit iniciativy. Evropa se musí prosadit na diplomatickém poli i při plnění obranných závazků. Pro naši vládu je naprostou prioritou investovat do toho, co bylo dlouho opomíjeno, zejména do obrany proti dronům a raketám, a především investovat do naší armády. Potřebujeme lidi. Potřebujeme více vojáků.

Na začátku roku 1990, po revoluci, mělo bývalé Československo 200 000 vojáků, dvě stě tisíc příslušníků armády. Když Česká republika vstoupila do NATO v roce 1999, měla naše armáda více než 56 000 vojáků. Dnes se jejich počet konečně dostal nad 30 000 a ministr obrany musí každý rok získat nejméně 3 000 dalších vojáků. V současnosti přijímáme rekordní počty nováčků, abychom vybudovali schopné moderní síly.

V dnešním propojeném světě však žádná národní armáda nemůže obstát sama. Skutečnou bezpečnost nelze budovat izolovaně. Vyžaduje hlubokou strategickou spolupráci. Nejlépe můžeme spolupracovat společnými investicemi do společných obranných řešení, která zachovávají mír, namísto příprav na nekonečné válčení. A právě zde musí evropská spolupráce a náš společný závazek k míru vést k praktickým společným průmyslovým řešením.

Dámy a pánové, Evropa potřebuje další Airbus. Tentokrát k ochraně našeho nebe. V Ankaře jsem poslouchal projev prezidenta Zelenského. Upozornil, že největší hrozbou jsou pro něj balistické rakety, a vyzval Evropu, aby vyvinula vlastní systém obrany proti balistickým raketám a dronům. Myslím, že má pravdu, a nyní máme příležitost jednat.

V roce 1970 evropské země spojily své schopnosti a vytvořily Airbus. Dokázaly tím, že můžeme dosáhnout mimořádných věcí. Stačí spojit ambice s dlouhodobým odhodláním. Navrhuji něco podobného: společný evropský program systému protiraketové obrany, kterému říkám Euro Patriot. Tím by se posílil evropský příspěvek k NATO a posunuli bychom se k tomu, co někteří označují za NATO 3.0.

Není to soupeření se Spojenými státy. NATO už poskytuje rámec kolektivní obrany. Jeho článek 5 bereme všichni velmi vážně. Osvědčené americké systémy Patriot představují měřítko. Můžeme je rychle využít prostřednictvím licenční výroby v Evropě, a omezit tak závislost na vnějších dodavatelských řetězcích. Stále jsem však přesvědčen, že naším konečným cílem by měl být vlastní společný evropský obranný štít.

Historie nám ukazuje jedno: největší evropské úspěchy přicházejí, když se rozhodneme vyrábět, a ne pouze nakupovat. Evropa má inženýry i průmyslovou základnu. Chybí nám politická odvaha prolomit byrokratickou strnulost a regulace. Projekt jako Euro Patriot by přinesl mnohem více než jen bezpečnost. Urychlil by technologické inovace, vytvořil vysoce kvalifikovaná pracovní místa a posílil naši národní konkurenceschopnost. Úspěch bychom neměli měřit počtem pořádaných summitů, ale tím, zda Evropa dokáže bránit své občany. Příští velký evropský projekt musí chránit naše nebe, posílit naši suverenitu a dokázat, že Evropa má vůli utvářet svůj vlastní osud.

Dámy a pánové, stojíme na historické křižovatce. Rozhodnutí, která učiníme v blízké budoucnosti, určí, zda Evropa zůstane prosperujícím a suverénním kontinentem, nebo zda se stane pasivním přihlížejícím, který platí cenu za svět vymykající se kontrole. Bezpečnost, prosperita a mír jsou neoddělitelné. Bez míru nemůže existovat stabilní ekonomika. Bez silné ekonomiky si nemůžeme dovolit vlastní obranu. A bez jednotného evropského přístupu, který staví naše občany, naši ekonomiku a strategická průmyslová odvětví na první místo, zejména v nadcházejících debatách o budoucím rozpočtu EU, zcela ztratíme globální konkurenceschopnost.

Proto ať toto setkání překročí rámec shromáždění obranných expertů. Ať je mocnou výzvou k činu. Mějme odvahu požadovat diplomacii a aktivně pracovat pro mír. Mějme ambici přestat se podřizovat byrokracii a místo toho budovat obrovské společné projekty, jako je štít Euro Patriot. A jako suverénní státy, spojené společným cílem, obnovme bezpečnost a stabilitu, které Evropa i celý svět tak naléhavě potřebují a zaslouží si. Je to naše odpovědnost, naše povinnost a jediná cesta vpřed. Mnohokrát vám děkuji za pozornost.“

Přepis – Robert Fico varuje před celoevropskou válkou:

„Zajtra, aj preto som tu dnes, cestujem na Ukrajinu, kde budem absolvovať stretnutie s ukrajinským prezidentom, s novým predsedom vlády Ukrajiny a bude tam celý rad premiérov z Európy. Dámy a páni, ja to teraz nepreháňam. Ja sa bojím vojny a chcem o tom hovoriť s plnou vážnosťou. To, čo sa dnes deje v Európe, to, čo dnes počúvame a vidíme, je, že vojenský konflikt na Ukrajine sa vymkol spod kontroly. Prestali platiť akékoľvek pravidlá vojenských operácií. Začína sa útočiť na civilnú infraštruktúru. Myslím si, že budeme svedkami veľkých vojenských operácií na území Ukrajiny.

Ale čoho sa ja najviac bojím, je to, aké silné vojenské reči sa ozývajú v Európe. Zdá sa, že víťazom rozpočtu Európskej únie na roky dvetisíc dvadsaťosem až tridsaťštyri budú zbrojárske firmy. Nie občania, ale zbrojárske firmy. Zdá sa, a opäť to hovorím s plnou vážnosťou a zodpovednosťou, že niekedy sú tendencie nahrádzať neschopnosť riešiť veci, ako je nelegálna migrácia, konkurencieschopnosť, vysoké ceny energií tým, že ponúkame také tie bojové reči, že poďme, poďme, poďme sa biť.

Preboha, s kým sa chceme biť? S kým? Viete si predstaviť, dámy a páni, že by sa aplikoval článok päť dohody v rámci NATO? Viete si to niekto predstaviť? Viete si niekto predstaviť, že by nám bolo povedané, že pripravte päťtisíc vojakov, desaťtisíc vojakov a tí sa pôjdu niekde mlátiť. Ani nevieme s kým a prečo a za čo. Preto mám pocit, že je povinnosťou nás politikov podstatne častejšie hovoriť o mieri ako kedykoľvek inokedy. Prosím, neberte to, to nie je fráza. Mier nie je fráza. A platí jedna veta, ktorú jeden múdry človek povedal, že mier síce nie je všetko, ale bez mieru je všetko ostatné ničím.

Pretože pokiaľ nebude kľud v tejto krajine, tak nebudeme stavať nemocnice, ale budeme montovať tanky. Ak nebude kľud v tejto krajine, tak nebudeme riešiť nový jadrový zdroj v Jaslovských Bohuniciach, ale budeme možno kopať nejaké zákopy a stavať nejaké bunkre. Prosím, nepodceňujte to. Situácia nikdy nebola tak vážna a vypätá, pokiaľ ide o možnosť celoeurópskeho vojnového konfliktu, ako to je teraz.

A našou povinnosťou je, to nie je nejaký, že sme nejakí, že mirotvorcovia, pacifisti nie. Ja si neželám, aby Slovensko bolo súčasťou nejakého vojnového konfliktu kvôli nejakému článku päť. Áno, sme v NATO, vážime si to, záleží nám na spolupráci, na plnení záväzkov, ale ako predseda vlády budem všetko pre to robiť, aby nikdy Slovensko nebolo zatiahnuté do vojnového konfliktu.

Takže tešme sa. Zatiaľ veci fungujú, staviame nemocnice, máme veľmi nízku nezamestnanosť, robíme v rámci Slovenska, čo sa dá. To sa môže takto zmeniť. Za minútu. Stačí? Stačí, aby úmyselne alebo neúmyselne zalietol nejaký dron a trafil v členskej krajine NATO obytný dom a zabil civilistov. A máme to tu. Preto prosím, venujme tejto téme obrovskú pozornosť.

Ja sa obávam, že sme na hrane a neviem si vôbec predstaviť, preboha, čo by sme v tejto krajine robili, ak by sa dostala do nejakých vojnových problémov. Preto želám vám, študenti, aby ste si ten piaty a šiesty ročník užili nielen pracovne, ale aj ľudsky, pretože štúdium na vysokej škole je vždy veľmi pekné a príjemné. Želám pedagógom, aby našli plnú podporu tu v prešovskej nemocnici, pokiaľ ide o procesy. Želám, pani riaditeľka, aby som, keď sem prídem zase o možno dva mesiace na kontrolný deň, sme zase videli ďalšie poschodie tej nemocnice a želám si, aby sme všetci boli pritom zdraví a živí, keď táto nemocnica sa bude otvárať pre celé Slovensko.

Nikdy by som neveril. Ešte raz. Nikdy by som neveril, že najčastejším slovom, ktoré budem používať v mojom slovníku, bude mier. Neveril by som tomu. Tak sme boli naučení. Mier na večné veky. Poznáte to tie transparenty minulosti? A mier a mier a svetu mier a podobne. Dnes sme tak ďaleko, že všetky tieto frázy, ktoré sme vnímali ako frázy v osemdesiatych, deväťdesiatych rokoch, sa dostali do veľmi vážnej a ľudskej podoby.

Želajme si preto, nech máme v tejto krajine kľud, nech máme kľud. Nie, znovu, aj my robíme chyby. Aj ja som urobil veľa chýb. Je to úplne pochopiteľné. Len ak už pôjde o vojnu, tak vtedy myslím si, že skončilo čokoľvek, čo je spojené s rozvojom tejto krajiny.

A dúfam, že zajtra v noci, keď sa budem vracať z Ukrajiny, nebudem tak skeptický, ako som skeptický teraz, pretože po stretnutí s predsedami krajín V4, ktoré bolo minulý týždeň v Bratislave, som nespal večer. Keď som počúval, čo hovoril poľský premiér, keď som počúval, čo hovoril maďarský a český premiér a írsky premiér, ktorý tam bol ako predseda vlády predsedajúcej Európskej únii, nemal som z toho všetkého vôbec dobrý pocit.

Takže priatelia, prepáčte, mier, mier. Mne to je ľúto, že toto slovo takto tu otváram a neberme to ako samozrejmosť. My ho dnes máme, ale zajtra nemusí byť nič, absolútne nič. Takže držme si palce, aby to bolo len lepšie a lepšie. A aby tí veľkí chlapci, ako ich volám ja v politike, dostali rozum, lebo niekedy mám pocit, že už strácajú prehľad a kontrolu nad tým, čo sa momentálne vo svete deje. Ďakujem pekne. Všetko dobré.“