VIDEO: Jaroslav Dušek v koncoročnom rozhovore: Věnujte se duši, rozvíjejte srdce, sounáležitost, ne hrabání majetku kvůli pocitu důležitosti a větší síly
31.12.2023
Přejeme vám krásný poslední den tohoto roku. Na konci každého roku si přejeme do příštího hodně zdraví, štěstí, úspěchů, a mnoho dalších podobných věcí. Chceme, aby svět kolem nás byl hezčí, přívětivější, přátelštější, vlídnější, a každý den se snažíme – někdo více, někdo méně – přispět podle svých znalostí schopností, k tomu, abychom svět přinejmenším v našem nejbližším okolí postrčili k tomu, aby byl alespoň podle nás lepší. Není to role přání, funguje to tak asi od nepaměti. Má to ale jeden háček: Všichni lidé, kteří mohli být po právu nazýváni moudrými, vždy a za všech okolností říkali, že tudy cesta k dobru prostě nevede. Ale kudy vede? Citovat slova moudrých by se dalo hodiny a hodiny, a proto za všechny pradávné mudrce, duchovní mistry, biblické proroky, filozofy všech věků, ocituji jednoho člověka, známého jako spisovatele, geniálního spisovatele, občanským jménem Samuel Langhorne Clemens, proslavený však pod uměleckým jménem Mark Twain, a ten řekl: „Kdo chce změnit svět, musí nejdříve změnit sám sebe.“ – Jak prosté, milý Watsone? Jak prosté, Jaroslave Dušku? Jsem ráda, že spolu trávíme poslední den v roce. Milí posluchači, vítám herce divadelního, filmového, také improvizátora, spisovatele, zkrátka Jaroslava Duška. Dobrý den.
Jaroslav Dušek: Děkuji, dobrý den. Mark Twain mi připomněl, že měl výrok, který zní zhruba takto: „Není těžké zmást člověka. Mnohem těžší je přesvědčit ho, že je zmatený.“
Martina: Stejně tak, jako se dá asi obalamutit mnoho lidí kolem, ale obalamutit sám sebe, to už chce velký fištrón, a zbytnělé ego.
Jaroslav Dušek: To chce velké balamucení.
Martina: Pověz mi: „Kdo chce změnit svět, musí nejdřív změnit sám sebe.“ Myslím, že ty bys to podepsal, myslím, že jsi v tomto smyslu slova mnohokrát mluvil. Kdy sis ty uvědomil, že je potřeba začít u Jaroslava Duška, a ne změnit všechny kolem, a ne že ty to děláš špatně?
Jaroslav Dušek: Ale já jsem nikdy moc nikoho kolem měnit úplně nechtěl, pokud si to pamatuji – i v dětství – protože jsem měl prostě jasno, že mám pravdu.
Martina: To je jiná.
Jaroslav Dušek: Můj tatínek mi říkal: „S tebou se nedalo diskutovat, když jsi byl malé dítě. Ty sis všechno vyhádal.“ Táta říkal, že to bylo strašné.
Martina: Znám to.
Jaroslav Dušek: Takže já jsem odmalička nepotřeboval měnit. Já jsem jenom potřebovat vysvětlit ostatním, že to tak je, aby to pochopili. To bylo celé, co jsem jako dítě potřeboval.
Martina: A potkalo tě někdy to, že jsi třeba zjistil, že jsi tak úplně pravdu neměl? Nebo to dodnes jenom potřebuješ všem vysvětlit, že tak to je?
Jaroslav Dušek: Myslím, že to je veliká nuance, o které bychom se bavili, co to je mít pravdu nebo nemít pravdu, protože pravda je nějaký proud – já to tak chápu – že pravda je určitý proud, ve kterém jsi. To je to slovo – proud, pravda, proudění. A je to ten pravý proud, ve kterém v tu chvíli jsi. A v tomto pravém proudu v tu chvíli jsi tak, jak jsi. To, že to za pět let může být vnímáno jinak, to je něco jiného, to neznamená, že tehdy jsi nebyla v té pravdě.
Existuje čínský učitel – byl asi sedm a půl roku ve tmě, nějaké tři dlouhé pobyty byl ve tmě – a který pak založil v Číně klášter, kde jsou, prosím tě, chlapi a ženské pohromadě. To je dobré, takhle na Silvestra – chlapi a ženské jsou v jednom klášteře – a prý tam panuje dobrá pohoda, je to tam hezké.
Martina: Takže ne Sodoma Gomora, ale harmonie.
Jaroslav Dušek: Společenství – to byla jedna věc, kterou udělal. A byla tam za ním Pavlínka Vrzáková, spisovatelka s Feng-yűn Song Vojtovou, která ji tam vzala – jako Číňanka – aby mohla tlumočit, a tak. A byly u tohoto chlapíka, který se vyznačoval zvláštností, že v jeho přítomnosti prý bylo postupně všem úplné horko, že si lidé různě odkládali, protože on topil, vytápěl ohromným množstvím energie ty prostory. A pak tam byla taková zvláštnost, že si na něj malinko stěžovali jeho mniši a mnišky, a říkali návštěvníkům, že je to s ním trochu těžké, že pokaždé říká něco jiného. Že jim něco říká, a příště mluví opak, nebo to úplně popírá. A ta pravda – jako by ji neměl, nebo měl. A oni se ho na to zeptali, jak to je. A on řekl: „Pravda je vždy v tom okamžiku taková, jaká je, ale v příštím okamžiku může být úplně jiná.“ To je to, co je pro nás těžké pochopit, protože my jsme Evropané, a chceme tvořit takzvanou názorovou integritu. A je pro nás těžké si představit, že v dané situaci teď platí toto pravidlo, ale za hodinu platí jiné.
Viac vo videu:
Prepis rozhovoru TU.
Predchádzajúce dve časti rozhovoru v článku TU.
Zdroj: radiouniversum.cz / InfoVojna
