VIDEO: Zakladateľ Telegramu v prednáške „Komunikačné technológie a boj za slobodu“ prehovoril (nielen) o cenzúre v Európe a inde vo svete. „Osobné slobody sú obmedzované po celom svete, takmer bez výnimky. Na vlastné oči som videl, aké metódy vlády používajú na potláčanie našich slobôd a obmedzovanie našich základných práv. Zažil som na vlastnej koži všetky tie PR triky, právne triky a politické triky,“ vyhlásil Pavel Durov

18.06.2026 13:30

Viac vo videu s českými titulkami:

Viac vo videu s českým dabingom:

Prepis videa:

Cestující na Titanicu ve skutečnosti nechtěli opustit loď téměř dvě hodiny poté, co narazila na ledovec. Lidé si mysleli, že Titanic je nepotopitelný. Záchranné čluny odplouvaly poloprázdné. Teprve v poslední půlhodině začali lidé panikařit, ale v tu chvíli už bylo příliš pozdě. Nebylo dost záchranných člunů, nebylo kam se schovat, nebylo kam utéct. Přišel jsem sem dnes, abych vám řekl, že se nacházíme v podobné svízelné situaci, v podobném postavení. Naše loď již narazila na ledovec. Už jsme se začali potápět, aniž bychom si to vůbec uvědomili.

A mluvím o lodi našich osobních svobod. Osobní svobody jsou omezovány po celém světě, téměř bez výjimky. Vím to z vlastní zkušenosti. Už téměř 20 let, vlastně přesně 20 let, provozuji velké platformy sociálních médií. A na vlastní oči jsem byl svědkem toho, jaké metody vlády používají k potlačování našich svobod a odebírání našich základních práv. Viděl jsem všechny ty triky. PR triky, právní triky, politické triky, manipulace, oficiální výmluvy. Stal jsem se v tom odborníkem. A to, co mě dnes trápí nejvíc, je, že některé z těch samých triků, které používaly autoritářské režimy v zemích jako Rusko, Čína nebo Írán, se nyní uplatňují i v některých západních zemích. Ale možná to přeháním, že? Podívejme se na fakta.

Ve Velké Británii jsou každý rok zatýkány tisíce lidí kvůli příspěvkům na sociálních sítích. Pokud na internetu řeknete něco politicky nekorektního, může vám hrozit pokuta nebo dokonce vězení. V Německu, největší zemi Evropské unie, jsou lidé zatýkáni a stíháni za urážky politiků na internetu, a to každý rok v řádu tisíců. Nazvete-li politika na internetu prasetem nebo zlodějem, můžete si odsedět až tři roky ve vězení. Lidé se proto nyní bojí používat svou skutečnou identitu. Při psaní komentářů na internetu přestávají lidé používat svá skutečná jména. A Evropská komise prosazuje nové opatření, které by vyžadovalo, aby všichni uživatelé sociálních sítí před přístupem na tyto stránky předložili svůj průkaz totožnosti.

Jako oficiální zdůvodnění uvádějí ochranu dětí. Chtějí zakázat sociální sítě všem osobám mladším 16 let. A k tomu potřebují, aby lidé ověřili svůj věk předložením dokladu totožnosti. Co se ale stane, pokud budou sociální sítě pro teenagery zakázány? Přinese to škodu, nebo prospěch? Odpověď na tuto otázku vlastně známe. Proč? Protože to už bylo vyzkoušeno. Tento experiment již proběhl a stále pokračuje. V Rusku. Rusko tedy zakázalo všem svým občanům Telegram, v té době největší platformu sociálních médií, protože jsme odmítli vyhovět jejich požadavkům na hromadné sledování a cenzuru. Nicméně 95 % ruských teenagerů stále každý měsíc používá Telegram. Jak? Používají VPN.

Celé to obcházejí. A s VPN se dá udělat jen velmi málo. Rusko se velmi snaží. Investovalo miliardy do boje proti VPN. Každý měsíc zakazuje stovky VPN. Využívá k tomu IP adresy a vzorce datového provozu. Dokonce nainstalovalo sledovací zařízení do každého datového centra všech internetových poskytovatelů v zemi. Snaží se monitorovat veškerý datový provoz a zabránit lidem v používání VPN.

A navzdory všem těmto snahám selhali. Většina obyvatel Ruska stále používá Telegram. Většina obyvatel Íránu také stále používá Telegram. A to navzdory skutečnosti, že Írán blokuje Telegram všem svým občanům již od roku 2018. Víme tedy přesně, co se stane, když části obyvatelstva zakážete sociální sítě. Prostě přejdou na VPN. Problém je v tom, že jakmile donutíme teenagery a děti používat VPN, odemkne se jim přístup ke všem možným nechutným a nelegálním okrajovým obsahům.

Určité webové stránky, které byly před lety zakázány, se najednou opět stanou dostupnými. Děti se tak ocitnou ve větším nebezpečí, než v jakém jsou nyní. A můžete si položit otázku: pokud je tato politika předem odsouzena k neúspěchu – a je zřejmé, jak to dopadlo v jiných zemích –, proč tedy Evropská komise, Spojené království, Austrálie, Kanada a některé další země na tomto opatření trvají? Je to neschopnost? Možná. Britská vláda však na tuto otázku zřejmě poskytla odpověď.

Veřejně propagovala zákon o online bezpečnosti jako soubor předpisů na ochranu dětí, který má lidi nutit k ověření věku, aby mohli přistupovat k sociálním sítím. Potřebovali chránit děti. V soukromí však nabídli jiné vysvětlení. Ve svém podání k Vrchnímu soudu Anglie zveřejněném loni britská vláda uvedla, že hlavní část zákona o online bezpečnosti neměla s ochranou dětí nic společného. Místo toho, jak uvedla – a cituji – byla hlavní část zákona o online bezpečnosti zaměřena na získání kontroly nad velkými platformami s významným vlivem na veřejnou debatu. Zamysleme se nad tím.

Ochranu dětí použila jako záminku, zatímco ve skutečnosti chtěla větší kontrolu nad politickým projevem na internetu. A to je velmi smutné, protože ochrana dětí je přesně tím samým ospravedlněním, které v průběhu minulého století použily autoritářské režimy v nesčetných dalších případech. Proč? Protože jakmile někdo zmíní ochranu dětí, najednou to aktivuje velmi staré a hluboko zakořeněné části našeho mozku. Kdo by byl proti ochraně dětí? Každý se bojí o budoucnost svých potomků. Jakmile někdo řekne, že musíme chránit děti, že jsou v nebezpečí, logika jde úplně stranou.

Obchází to debatu, obchází to racionalitu. Najednou jsou lidé připraveni se všeho vzdát a autoritářské režimy dokázaly pod rouškou ochrany dětí propašovat nejrůznější represivní zákony. Nyní stejnou záminku využívá Evropská komise k prosazení souboru zákonů o sledování, tzv. „chat control“, iniciativy pro kontrolu chatů. Již pět let se Evropská komise snaží prosadit nový soubor zákonů, který by vyžadoval, aby každá aplikace pro zasílání zpráv zavedla zadní vrátka do svého šifrování, takže vše, co sdílíme online, každá soukromá zpráva, každá soukromá fotografie, kterou posíláme pomocí aplikací jako Telegram, WhatsApp nebo jakékoli jiné, by byla automaticky monitorována.

A pokud systém zjistí, že se pokoušíme o něco nelegálního, upozorní na to úřady. Odůvodněním je i v tomto případě opět ochrana dětí. O to se již pokoušeli na evropské i na národní úrovni. Francouzská vláda se snaží prosadit podobný zákon, který by v podstatě nařídil hromadné sledování na národní úrovni. Francouzský senát tento zákon schválil. Přes dolní komoru neprošel, ale francouzský senát však považoval zavedení hromadného sledování za rozumný a dobrý nápad. To ukazuje, jak nebezpečné to je a jak blízko jsme – dokonce i tady v Evropě – ke stavu, kdy budeme nakonec sledováni. Francouzi použili poněkud odlišné zdůvodnění. Řekli, že musíme bojovat proti kriminalitě.

Musíme něco udělat proti terorismu. Musíme něco udělat proti obchodu s drogami. A proto vás musíme špehovat. Pro vaši vlastní ochranu se musíte vzdát svého základního práva na soukromí. A to už bylo v dějinách lidstva vyzkoušeno nespočetkrát. Kde nám, či různým národům, byla v průběhu dějin nabídnuta výměna. Vzdejte se části své základní svobody výměnou za dočasnou bezpečnost. A tato dohoda, tato nabídka, je vždy podvod. A vždy se ukázala být podvodem. Byl to Benjamin Franklin, kdo řekl: „Ti, kdo jsou ochotni vzdát se své základní svobody výměnou za dočasnou bezpečnost, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost.“ A to vidíme. Vidíme to na nesčetných místech.

Zeptejte se lidí žijících v Rusku nebo v Íránu, zda se dnes cítí bezpečněji než před 10 či 15 lety. V posledních deseti či dvaceti letech rozhodně přišli o velkou část svých svobod. Získali za to nějakou bezpečnost? O tom pochybuji. Jakmile umožníte orgánům činným v trestním řízení a policii přístup k vašim zprávám, zločinu tím nezabráníte. Zločinci budou první, kdo přejdou na jiné, bezpečnější nástroje. Budou používat VPN. Budou používat soukromé tajné aplikace. V dnešní době umělé inteligence si dokonce mohou sami naprogramovat vlastní šifrovanou aplikaci pro zasílání zpráv. Zločinci budou v pohodě. Do nebezpečí se dostanou právě ti občané, kteří dodržují zákony.

Právě obyčejní lidé přijdou o své soukromí. Ne zločinci. Jak to vím? Možná si to vymýšlím. Opět vycházím ze svých zkušeností z Ruska před 15 lety, kdy jsem ještě vedl VK, tehdy největší sociální síť v Rusku, a začali jsme dostávat podivné žádosti o data od ruské policie. Tehdy VK v některých případech skutečně poskytovalo obsah soukromých zpráv. Na rozdíl od dnešního Telegramu, který je nikdy neposkytuje, VK to tehdy dělalo, pokud k tomu existovalo oficiální odůvodnění. A začali jsme si všímat něčeho podivného. Na této žádosti o data od ruské policie bylo něco divného. Uvědomili jsme si, že lidé, kteří byli do tohoto vyšetřování zahrnuti, neměli s popsanými trestnými činy vůbec nic společného. Začali jsme tedy vyšetřovat samotné vyšetřovatele.

A poměrně rychle jsme došli k závěru, že policie byla zkorumpovaná. Snažili se získat přístup k soukromým zprávám nevinných lidí, aby je pak mohli vydírat a prodávat jejich soukromá data zločincům. Využívali to k obtěžování a dalším účelům. Mohli byste tedy říct: „Dobře, v Rusku jste zažil tuto traumatizující zkušenost, ale v civilizovaném Západě se přece nic takového nemůže stát.“ No, mám pro vás špatnou zprávu. V loňském roce byl přistižen francouzský daňový úředník, jak krade finanční údaje lidí, kteří vlastnili velké množství kryptoměn a jiného majetku. Francouzský daňový úředník tedy prodával osobní finanční údaje francouzských občanů zločincům. V důsledku tohoto úniku a nespočtu dalších úniků z francouzských vládních systémů nyní ve Francii dochází ke katastrofálnímu nárůstu počtu únosů.

Jen za první tři měsíce roku 2026 bylo ve Francii více než 40 obětí únosů. Lidé jsou mučeni, zraněni, obtěžováni, ponižováni – a to vše jen proto, že vláda chtěla příliš mnoho dat a nedokázala je ochránit. A teď chtějí ještě více dat. Situace je už tak katastrofální, jaká je, ale oni se tím nechtějí spokojit. Chtějí také přístup k vašim osobním zprávám, chtějí přístup k identitám všech, kdo používají sociální sítě. Představte si, jakou škodu to může napáchat, pokud dostanou, co chtějí. To už je samo o sobě naprosto šílené a neuvěřitelné. Existuje však ještě třetí metoda, třetí problém, trik, který autoritáři používají už desítky let. A nyní se stále více šíří z Východu na Západ. Mluvím o selektivním vymáhání zákonů.

Funguje to vlastně docela jednoduše. Nejprve je třeba zavést velké množství zákonů, je třeba přetížit určité odvětví nadměrnou, vzájemně se vylučující a protichůdnou regulací. Výsledkem je, že dodržování předpisů se stane nemožným. Nyní můžete s každým podnikatelem, každým generálním ředitelem, každým majitelem firmy v této zemi, v určitém odvětví, zacházet jako s kriminálníkem. Vláda však poté začne pečlivě vybírat, koho bude pronásledovat. Pokud je majitel firmy loajální, pokud plní morální a zákonné požadavky vlády a poskytuje určité politické laskavosti, pak orgány činné v trestním řízení a soudní systém před tím zavírají oči. Nic nedělají. Pokud se však majitel firmy rozhodne postavit se za ústavní práva svých spoluobčanů, pokud odmítne ustoupit politickým požadavkům autoritářské vlády, pak přichází plná síla pronásledování a vymáhání zákonů.

A když někdo začne vládu za to kritizovat, věčná, stále se opakující odpověď zní: „My jen prosazujeme zákon.“ „Nechcete přece žít v zemi, kde neplatí zákony, my jen prosazujeme zákony.“ Osobně jsem to zažil během svého pobytu v Rusku. V roce 2013 proti mně probíhalo trestní vyšetřování a domnívám se, že i dnes je proti mně v Rusku vedeno trestní vyšetřování. Zajímavé však je, že s tímto jevem se stále častěji setkáváme i na Západě. A můžete říci: „To se přece nemůže stát. Je to něco ze světa barbarského Východu.” Mám špatnou zprávu. Elon Musk uvedl, že mu Evropská komise nabídla tajnou dohodu, v níž požadovala, aby na své platformě cenzuroval určité politické názory. Na oplátku mu Evropská komise slíbila, že na jeho společnost nebude uplatňovat určité pokuty a zákony.

Elon Musk uvedl, že tuto nabídku odmítl. Většina ostatních platforem ji však přijala. Poté byla Elonova společnost potrestána pokutou ve výši 120 milionů eur od Evropské komise za zdánlivě nesouvisející záležitosti. Něco, co souvisí s transparentností. Můžeme o slovech Elona Muska pochybovat. Možná si to vymyslel, že? Jeho slova však bohužel alespoň nepřímo potvrzují výsledky vyšetřování provedeného americkým Kongresem. Americký Kongres zveřejnil e-maily mezi úředníky Evropské komise a manažery velkých sociálních sítí z období pandemie.

Tyto e-maily obsahovaly pokusy vyvíjet tlak na všechny tyto sítě, aby umlčely politické narativy a účty, které byly v té době pro Evropskou komisi nepohodlné. Facebook, Instagram, TikTok, YouTube a další tak zakazovaly, cenzurovaly, snižovaly hodnocení, uplatňovaly stínový ban a degradovaly účty a narativy, které šířily nepohodlné pravdy nebo nepohodlné narativy. Oficiálním zdůvodněním bylo, že se Evropská komise během pandemie snažila bojovat proti dezinformacím a konspiračním teoriím. Nyní, o několik let později, se zdá, že mnohé z těchto takzvaných konspiračních teorií se ukázaly být alespoň částečně pravdivé a v každém případě si zasloužily veřejnou debatu.

Vše – od umělého původu COVIDu přes omezenou účinnost proticovidových opatření až po obrovskou škodu, kterou uzavření škol způsobilo mladé generaci – to, co bylo jednou považováno za konspirační teorii, se nyní stává součástí mainstreamové debaty a mainstreamového pohledu na to, co se během pandemie COVIDu odehrálo. Tyto názory byly tedy umlčeny, nikoli proto, že by nebyly pravdivé. Byly umlčeny, protože byly nepohodlné pro ty, kteří jsou u moci.

A pokud tohle není politická cenzura, pak nevím, co jí je. Já sám jsem se osobně setkal se selektivním uplatňováním zákonů, a to i v Evropě, nejen v Rusku. A mluvil jsem o tom loni na tomto pódiu, poté, co jsem byl v roce 2024 zatčen v Paříži z důvodů, které jsou dodnes nejasné; šéf francouzské tajné služby mi tehdy nabídl tajnou dohodu a požádal mě, abych umlčel určité politické hlasy. No, tu dohodu jsem odmítl a stále jsem předmětem tohoto vyšetřování, stále mi hrozí mnoho let vězení, ale dnes o tom nechci mluvit, na závěr vám chci vyprávět související příběh.

Stalo se to během těch dnů, kdy jsem byl zadržen v Paříži a strávil jsem několik dní v policejní vazbě, v podstatě ve vězeňské cele. Téměř tři dny mě vyslýchali a byla tam překladatelka, která nám pomáhala. Byla jmenována soudcem a po třech dnech překládání, během jedné z těch přestávek mezi výslechy, tam ta překladatelka seděla a vypadala šokovaně – možná ji šokovala selektivní a politická povaha obvinění vznesených proti mně –, ale podívala se na mě, podívala se na přítomné policisty a řekla: „V 80. letech jsem opustila Sovětský svaz, protože jsem chtěla uniknout z prostředí, kde jsou mé svobody omezeny. Chtěla jsem uniknout z prostředí, kde se nerespektují lidská práva.

Ale teď, poté, co jsem byla svědkem toho, čeho jsem byla svědkem, mám pocit, že mě Sovětský svaz dohání. Mám pocit, jako bych byla zpátky v Sovětském svazu. V té pařížské místnosti měla ta žena, která uprchla ze Sovětského svazu, pocit, že je zpátky v Sovětském svazu. A samozřejmě, možná to přeháněla, možná věci zveličovala, ale pokud necháme současné trendy pokračovat, můžeme skončit v situaci mnohem horší než v Sovětském svazu 80. let.

Když si moji rodiče na konci 80. let posílali dopisy nebo telegramy svým příbuzným v Sovětském svazu, někdy vyjadřovali naději, že KGB ty dopisy neotevře, že KGB nebude mít dostatek prostředků na to, aby přečetla všechno, co píšou. Koneckonců, sledování mělo své lidské limity. Počet důstojníků KGB byl omezený, pracovní den měl jen tolik hodin a mohli otevřít jen určitý počet dopisů. Dnes už si takový luxus dovolit nemůžeme. Ve světě umělé inteligence, pokud se vzdáme svého práva na soukromí, můžete si být jisti, že každá zpráva, kterou odešlete, bude sledována a analyzována, každý náčrt, každá myšlenka, každý nápad bude ohodnocen a každý vztah zmapován.

Budoucnost se může stát mnohem temnější a dystopičtější než Sovětský svaz v 80. letech. Nemáme tedy ten luxus, jaký měli pasažéři Titanicu. Nemůžeme si dovolit, aby se tato loď potopila. Víte, není kam utéct. V minulosti mohli disidenti z autoritářských zemí uprchnout na Západ. Pokud však současný vývoj bude pokračovat, za deset či dvacet let budou mít potíže pochopit, zda již opustili represivní vlast, nebo zda právě vstupují do dalšího vězení pod širým nebem.

Doufám, že k tomu nedojde. Musíme si však uvědomit závažnost situace. Musíme začít jednat. Nemáme žádný záložní plán. Nemáme záchranné čluny. Neexistuje žádný druhý Západ. Neexistuje žádná záložní civilizace. Po desetiletí či staletí byl Západ vodící hvězdou pro všechny, kdo milovali svobodu, a to musíme zachovat. Pokud se loď západní svobody potopí, zbytek světa ji pravděpodobně bude následovat. Ztratíme svobody všude. To proto nesmíme dopustit. Nesmíme nechat tuto loď potopit. Jedinou cestou vpřed je tuto loď opravit. Pojďme to udělat. Moc vám děkuji.

Zdroj: YouTube Oslo Freedom Forum / otevrisvoumysl.cz / InfoVojna