VIDEO: „Rusko není stát, je to zkorumpovaný kremelský zmrdostán,“ vyhlásil český rusofóbny vojenský dôstojník plk. Otakar Foltýn v debate, ktorá sa konala pod záštitou Zastúpenia Európskej komisie v Českej republike. Bývalý politický marketér a lobista Petros Michopulos v diskusii šokoval vyhlásením, že dúfa v útok Ruska na členský štát NATO. Takýto útok by považoval za pozitívne riešenie konfliktu, pretože by podľa neho zvrátil rastúcu popularitu strán ako AfD v Nemecku alebo lepenovcov vo Francúzsku. Slovenský premiér Robert Fico medzitým varoval pred umelo vytvorenou zámienkou na rozpútanie vojny s Ruskom

21.09.2026 20:00
Vyjadrenie Petrosa Michopulosa odhaľuje politickú motiváciu, ktorá sa skrýva za želaním ruského útoku. Nestačí mu iba pokračovanie vojny na Ukrajine, pretože tento konflikt už nedokáže zastaviť prepad podpory súčasných európskych elít.

Naše redakce byla prakticky s měsíčním odstupem upozorněna na neuvěřitelný skandál, který ukazuje, kam až se během několika let posunula evropská veřejná debata o válce na Ukrajině. Na oficiálním YouTube kanálu Zastoupení Evropské komise v České republice je zveřejněn [1] záznam debatního panelu s názvem „Podcast Café Evropa: Dnešní Rusko – čím ohrožuje bezpečnost v Evropě?“, který proběhl 21. srpna v rámci festivalu Never More 68.

V závěru debaty přitom nezazněla výzva k mírovým rozhovorům, diplomatickému řešení nebo alespoň ke snížení napětí, ale otevřeně vyslovené přání, aby Vladimir Putin zaútočil na některou ze zemí NATO. Tato slova pronesl politický komentátor Petros Michopulos, podle kterého by ruský útok na Finsko nebo některý z pobaltských států představoval „pozitivní řešení“ války na Ukrajině.

Jeho vysvětlení bylo naprosto šokující: útok na členskou zemi NATO by podle něho „vyřešil vše“ a současně by zvrátil politický vývoj v Evropě, především růst AfD v Německu a Národního sdružení Marine Le Penové ve Francii. Jinými slovy, válka s jadernou velmocí byla v této debatě představena nejen jako způsob řešení ukrajinského konfliktu, ale také jako prostředek k zastavení nepohodlných evropských politických stran.

Přepis ukázky z debatního panelu:

Foltýn: Pokud nám docvakne, že Rusko není stát, je to zkorumpovaný kremelský zmrdostán, který nedělá nic jiného – který nedělá nic jiného, než že zabíjí civilisty, mučí vojáky, unáší děti a vraždí své vlastní obyvatele. Jediný způsob, jak je zastavit, je dát jim po tlamě. Za nás to teď dělají Ukrajinci a dělají to za cenu jednoho kafe ve Starbucksu měsíčně na jednoho Evropana.

Úplně na závěr. Díky našim uvědomělejším evropským severním sousedům, tak pokud Ukrajina vyhraje, tak to, že Češi na tom celou dobu vydělávali, nám zapomenou. Ale naše vlastní sebeúcta bude desítky let krvácet tím, že jsme v tento okamžik, kdy se jedná o svobodu Evropy, a tedy naši vlastní sebeúctu, udělali málo. Netýká se to vás. Občanská společnost je na špici v pomoci Ukrajině v Evropě. To, co vyberou lidi sami, tak v tom jsme nejlepší. Jsme nejhorší v tom, co dělá náš stát, ale to je taky naše vina.

Moderátor: Petros Michopulos. Ale fakt jedna věta, prosím.

Michopulos: Já budu optimistický, jestli chcete.

Moderátor: To chci.

Michopulos: Já si myslím, že ten konflikt bude dlouhý a bude zahnívat, protože nikdo ho v tuhle chvíli není schopen vyhrát. A já jenom doufám, že Vladimir Putin se odhodlá k tomu, aby na někoho z nás zaútočil. Jestli to bude Finsko nebo nějaký pobaltský stát, je celkem jedno, ale v zásadě to bych považoval za pozitivní řešení toho konfliktu, protože to by rozhodlo vše a zvrátilo by to ty negativní vývoje v té Evropě, které nás čekají, ať už s AfD v Německu nebo s Le Penovci ve Francii. Pokud by napadl někoho z nás, tak tím se řeší vše.

Je obtížné rozhodnout, co je na celé věci děsivější. Zda samotný výrok, že ruský útok na Finsko nebo Pobaltí by byl „pozitivním řešením“, anebo skutečnost, že záznam obsahující tato slova visí na oficiálním komunikačním kanálu Evropské komise v České republice. Nejde o soukromý hospodský rozhovor, anonymní profil na sociální síti ani záznam z uzavřeného extremistického srazu. Jde o veřejně přístupný materiál prezentovaný prostřednictvím institucionálního kanálu Evropské komise.

Válka jako nástroj k potlačení AfD a Le Penové?

Michopulosův výrok navíc odhaluje politickou motivaci, která se za přáním ruského útoku skrývá. Nestačí mu pokračování války na Ukrajině, protože tento konflikt již nedokáže zastavit propad podpory současných evropských elit. Ruský útok na stát NATO by však vytvořil mimořádnou situaci, v níž by bylo možné umlčet odpůrce další eskalace, označit AfD a Le Penovou za bezpečnostní hrozbu a podřídit veřejnou debatu válečnému režimu. Lidské životy Finů, Estonců, Lotyšů nebo Litevců se v takové úvaze mění v pouhý nástroj k přeuspořádání evropské politické mapy.

Ještě před Michopulosem vystoupil plukovník Otakar Foltýn, který Rusko označil za „zkorumpovaný kremelský zmrdostán“ a prohlásil, že jedinou možností je dát jim po tlamě“. Taková vulgarizace veřejného prostoru není nevinná ani náhodná. Nejprve je nutné celý stát a jeho obyvatelstvo slovně odlidštit, potom lze válku proti němu prezentovat jako morálně správný a téměř očistný čin. Přesně tímto způsobem se společnost psychologicky připravuje na konflikty, které by za normálních okolností většina obyvatel kategoricky odmítla.

V České republice už za podobné výroky padaly rozsudky podle § 405

Celá věc dostává ještě výbušnější rozměr při pohledu na způsob, jakým české orgány činné v trestním řízení od roku 2022 posuzovaly veřejné výroky schvalující ruský útok na Ukrajinu. Lidé byli obviňováni a v některých případech také pravomocně odsouzeni podle § 405 trestního zákoníku, nazvaného „Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia[2].

Název tohoto paragrafu může být zavádějící, protože jeho skutková podstata nezahrnuje pouze genocidium, ale také veřejné schvalování nebo ospravedlňování válečných zločinů a zločinů proti míru. Mimochodem, český prezident Petr Pavel kritizoval Roberta Fica za jeho výroky o článku 5 smlouvy NATO. A následně mu Fico vzkázal, že na rozdíl od něj on dává přednost míru.

Policie například již v březnu 2022 obvinila [3] člověka podle § 405 v souvislosti s veřejným schvalováním a ospravedlňováním ruské agrese proti Ukrajině. Nejvyšší soud později potvrdil [4], že pod tento paragraf může spadat i veřejné schvalování samotného ruského vpádu jako zločinu proti míru, přestože pachatel neschvaluje „genocidium“ v běžném významu tohoto slova. Česká justice tedy vytvořila poměrně jasnou rozhodovací praxi: veřejná podpora vojenské agrese a s ní spojených zločinů může překročit hranici svobody projevu a stát se trestným činem.

Právě proto se nabízí legitimní otázka, zda má být stejným právním metrem posuzován také veřejný výrok člověka, který si přeje, aby Rusko zaútočilo na Finsko nebo pobaltský stát, a takový útok označuje za „pozitivní řešení. Michopulos sice neschvaluje již spáchaný ruský útok, ale veřejně vyjadřuje přání, aby Rusko spáchalo další zločin proti míru vůči některému členskému státu NATO. Nejde přitom pouze o abstraktní prognózu. Jeho formulace obsahuje pozitivní hodnocení budoucího ozbrojeného útoku, který by podle jeho vlastních slov „vyřešil vše“.

Přání války s Ruskem zavěšené přímo na oficiálním YouTube kanálu Zastoupení Evropské komise v ČR

Zda takové jednání skutečně naplňuje všechny zákonné znaky § 405, zejména požadované úmyslné zavinění a schvalování konkrétního zločinu proti míru, mohou závazně rozhodnout pouze orgány činné v trestním řízení a soud. Samotná otázka je však naprosto namístě, protože Nejvyšší soud zdůraznil [5], že příspěvky veřejně podporující vojenskou agresi je nutné posuzovat obezřetně, individuálně a v celém jejich kontextu. Stejné právní měřítko musí platit bez ohledu na to, zda někdo vítá ruskou agresi proti Ukrajině, nebo si přeje ruskou agresi proti Finsku či pobaltským zemím.

Skandál je o to větší, že záznam s tímto výrokem zveřejňuje oficiální YouTube kanál Zastoupení Evropské komise v České republice.

Velký senát Nejvyššího soudu již v jiné souvislosti konstatoval [6], že trestní odpovědnost podle § 405 může za určitých okolností dopadat také na člověka, který závadný cizí obsah veřejně šíří, aniž by jej doplnil jednoznačně odmítavým postojem a odpovídajícím kritickým komentářem.

Tento judikát se týkal jiného skutkového a historického kontextu, takže jej nelze mechanicky přenést na video Evropské komise. Přesto ukazuje, že prosté zveřejnění cizího výroku nemusí být za všech okolností právně neutrálním jednáním. Vzniká tak nepřehlédnutelný dvojí metr. Když někdo na sociální síti veřejně schvaloval ruskou invazi na Ukrajinu, policie zasahovala, státní zástupci podávali obžaloby a soudy ukládaly tresty.

Když však na debatě zveřejněné oficiálním kanálem Evropské komise zazní přání, aby Rusko napadlo další evropskou zemi, protože by to údajně bylo „pozitivní řešení“, nahrávka zůstává veřejně dostupná bez jasného odmítavého stanoviska. Jestli má v České republice existovat rovnost před zákonem, musí se někdo kompetentní začít ptát, proč se trestněprávní citlivost pokaždé zapíná pouze jedním politickým směrem.

Fico varuje přesně před scénářem, který Michopulos vítá

Prakticky ve stejné době vystoupil slovenský premiér Robert Fico s varováním, že po selhání západní strategie porazit Rusko prostřednictvím ukrajinské armády se část politiků může pokusit přeměnit ukrajinskou válku v přímý konflikt mezi NATO a Ruskem. Fico prohlásil [7], že vytvořit záminku k válce je snadné a že jeho vláda nedovolí, aby byli slovenští vojáci pod vykonstruovanou záminkou posláni bojovat proti Rusku.

Slovenský premiér současně připomněl zkušenost Československa s Mnichovem v roce 1938 a odmítl zacházet s článkem 5 Severoatlantické smlouvy jako s automatickým bianco šekem. Tento článek nestanoví, že každý členský stát musí bez dalšího vyhlásit válku a vyslat vojáky. Každý spojenec má přijmout takovou akci, jakou považuje za nutnou, což může zahrnovat použití ozbrojené síly, ale také jiné formy pomoci. Právě proto Fico zdůrazňuje nutnost nejprve zjistit, zda jde o skutečný ozbrojený útok, anebo o vyrobenou záminku.

 

Přepis ukázky z videocastu Roberta Fica:

Poľský premiér Donald Tusk, ktorého si veľmi vážim, včera informoval, že ukrajinskí partneri mu potvrdili narastajúci počet zabitých a zranených ukrajinských vojakov a že tento počet v jednom mesiaci dosahuje dvadsaťsedem tisíc. Nemám právo spochybňovať tento údaj, hoci úmyselné nadcudzovanie rozsahu ľudských strát môže pôsobiť ako faktor na západný svet, aby ešte pridal vo vojenskej a finančnej pomoci Ukrajine. Vážení priatelia, to je strašné číslo. Za jeden mesiac má prísť jedna z bojujúcich strán o dvadsaťsedem tisíc vojakov. Ak dáme rovnaké straty aj na ruskú stranu, je to mesačne viac ako päťdesiat tisíc, do roka šesťsto tisíc. No vojnu máme piaty rok, tak spolu počítajme. K tomu prirátajme civilné obete, rozmlátenú infraštruktúru, obrovské majetkové škody. Toto všetko sa deje nie na nejakom ostrove v Tichom oceáne, ale za našimi východnými hranicami. A výsledok? Ruská armáda je hlbšie na území Ukrajiny a neexistuje žiadna nadnárodná sila, ktorá by prinútila Rusko stiahnuť sa z vojensky kontrolovaného ukrajinského územia.

Ukrajina urobila v apríli 2022, pár mesiacov po začiatku konfliktu, obrovskú chybu, keď počúvala rusofóbny Západ a nepodpísala pripravenú mierovú dohodu. Dnes to ale už nie je o tom, že Západ chcel cez podporu vojny na Ukrajine doslova do posledného ukrajinského vojaka pokoriť Rusko. Je úplne zrejmé, že táto stratégia padla a je úplne neúspešná. A ja som veľmi hrdý, že moja vláda túto stratégiu otvorene odmieta a nezúčastňujeme sa na žiadnych vojenských daroch či vojenských pôžičkách pre Ukrajinu. Hovoríme vojne jasné nie a voláme po okamžitom otvorení mierových rokovaní.

Dnes, pozerajúc sa, ako Západ viac ako štyri roky lial na Ukrajine neúspešne olej do ohňa, stojíme pred smrteľným nebezpečenstvom. Zlyhanie stratégie zničiť Rusko cez vojnu na Ukrajine vedie viacerých politikov na Západe k presvedčeniu, že ak to nepôjde cez ukrajinskú armádu a jej plnú podporu, treba urobiť všetko, aby došlo ku konfliktu medzi NATO a Ruskom. Tu sa musel niekto zblázniť. Rusko sa nedá poraziť v konvenčnej vojne, len jadrovými zbraňami. Kto pozná jadrový arzenál Ruska, vie, čo by to v skutočnosti znamenalo.

Vojna medzi Ruskom a Ukrajinou, aj keď ide zo strany Ruska o porušenie medzinárodného práva, nie je našou vojnou a nie je ani vojnou NATO. To sa len niektorí vojnoví jastrabi v NATO snažia za každú cenu urobiť z tejto vojny konflikt medzi Ruskom a NATO. A namiesto toho, aby sme všetci kričali, a to od duše: „Nie vojne, áno mieru,“ opäť sa každý iný názor ako vojnový považuje za neakceptovateľný.

Nemôžem hovoriť za našich českých priateľov, ale my Slováci máme svoje skúsenosti s Mníchovom v roku tisícdeväťstotridsaťosem, kedy nás zmluvne zaviazané demokratické mocnosti oklamali, zradili a predhodili Hitlerovi ako upečené kura. Prečo je teda hneď toľko kriku, ak sa na článok päť základnej zmluvy NATO, ktorý hovorí o vzájomnej pomoci v NATO pri napadnutí, pozerám triezvo a nie ako malý ukričaný pionier z Progresívneho Slovenska alebo zo SaS-ky s gumovou puškou v ruke?

Nech teda máme úplne jasno vo veciach. Po prvé, ako predseda slovenskej vlády si neželám vojnový konflikt medzi NATO a Ruskom a urobím všetko, aby Slovensko nebolo zatiahnuté do žiadneho nezodpovedného vojenského dobrodružstva. Po druhé, vojna medzi Ruskom a Ukrajinou nie je našou slovenskou vojnou. Po tretie, ak má niekto záujem vyvolať vojnový konflikt medzi NATO a Ruskom, aby si uspokojoval vlastné národnoštátne záujmy, potom musí za takýto krok niesť aj vlastnú zodpovednosť a neprenášať to na iné členské štáty NATO.

Po štvrté, vyrobiť zámienku na začiatok vojny je veľmi jednoduchá vec. Sme však dostatočne vyspelí, aby sme rozoznali, či ide o skutočný ozbrojený útok nečlenskej krajiny proti jednému alebo viacerým členským krajinám Severoatlantickej aliancie. Po piate, za mojej vlády nikto pod vymyslenou zámienkou nevyženie slovenských vojakov mimo územia Slovenska bojovať proti Rusku alebo inej krajine. Po šieste, článok päť základnej zmluvy NATO dáva aj v prípade skutočného agresívneho ozbrojeného napadnutia jedného alebo viacerých členských štátov NATO široké možnosti na pomoc napadnutým krajinám.

Michopulos a Fico tak ve svých vystoupeních popsali prakticky stejný scénář, ale každý z opačné strany. Michopulos doufá, že Rusko napadne členskou zemi NATO, protože by to podle něho vyřešilo ukrajinský konflikt a zastavilo politický vzestup AfD a Le Penové.

Fico naopak varuje, že část západních politiků může právě takový konflikt potřebovat a že záminku k válce je možné velmi snadno vyrobit. Jedna strana tak vyslovuje přání, před jehož naplněním druhá strana bije na poplach.

Ukrajině docházejí vojáci a peníze na slíbené kontrakty

Ficovo varování získává další rozměr při pohledu na situaci ukrajinské armády. Poslanec Zelenského strany Sluha národa a člen parlamentního výboru pro národní bezpečnost Fedir Venislavskyj přiznal, že někteří představitelé ukrajinského ministerstva obrany slibovali vojákům motivační balíčky, které neodpovídaly skutečným finančním možnostem státu. Ukrajina nyní nemá prostředky, aby všechny dříve avizované vysoké částky vyplatila.

Nejde přitom o izolovaný problém jednoho programu. Ukrajinská média otevřeně píší [8], že obrana a bezpečnost spotřebovávají přibližně 44 procent ukrajinského HDP, více než polovinu státního rozpočtu tvoří prostředky zahraničních dárců a do konce roku má Kyjev potřebovat dalších 29 miliard dolarů. Venislavskyj již dříve připustil [9], že hlavní překážkou motivačních kontraktů jsou právě obrovské nároky na dodatečné financování obranného sektoru.

Přepis videa z ukrajinské televize:

Moderátorka: A když už jsme u těch motivačních smluv. Chápeme to správně, že i jejich výplaty se odkládají, a to proto, že nemáme z čeho financovat ani zvýšení minimální mzdy?

Fedir Venislavskyj: Je velmi politováníhodné, že někteří úředníci Ministerstva obrany Ukrajiny v předchozím složení – v předchozím funkčním období – dávali sliby, které neodpovídají reálným finančním možnostem státu. A to je podle mého názoru jeden z velmi negativních momentů, kdy dáváme falešné sliby a bohužel je nemůžeme splnit.

A nyní vidíme, že tyto motivační balíčky a výplaty, tedy odpovídající velké finanční částky, již neoznamujeme, že k tomu dojde v nejbližší době, protože, jak jsem již řekl, s příjmy, které umožňují financovat sektor obrany, má Ukrajina v současné době dost vážné problémy. Domnívám se však, že náš výbor bude neustále prosazovat motivační aspekty uzavírání smluv, protože to je jeden z důležitých aspektů pro získávání nových vojáků do ozbrojených sil.

Ukrajině tak současně docházejí lidé i peníze. V minulosti přitom měla více vojáků, rozsáhlou finanční podporu Západu, obrovské dodávky zbraní i politický kapitál, přesto však nedokázala Rusko porazit a vytlačit z území, která ruská armáda vojensky kontroluje. Jestli se jí to nepodařilo tehdy, je zcela absurdní tvrdit, že nyní, při prohlubujícím se nedostatku mužstva a peněz, může stejného cíle dosáhnout pokračováním dosavadní strategie.

Když se malý požár stavení „hasí“ zapálením celé vesnice

Tři videa dohromady vytvářejí děsivý výsledný obraz. Ukrajina po letech bojů trpí nedostatkem lidí, její rozpočet je závislý na zahraniční pomoci a stát již nedokáže bez problémů financovat ani všechny sliby, kterými chtěl přilákat nové smluvní vojáky. Robert Fico proto varuje, že po selhání dosavadní strategie může část západních elit hledat cestu k přímému konfliktu mezi NATO a Ruskem. A Petros Michopulos mezitím na panelu zveřejněném kanálem Evropské komise vysloví přání, aby Rusko skutečně na někoho z nás zaútočilo.

Právě v této chvíli se v evropském prostoru začíná objevovat hrozivý narativ, podle něhož by řešením neúspěchu Ukrajiny mohl být přímý vstup některých evropských zemí do války. Tento posun již není šířen pouze jednotlivými politiky. Přichází také z prostředí médií, neziskových organizací a debatních platforem, jejichž produkci následně zveřejňuje dokonce oficiální komunikační kanál Evropské komise v České republice.

Lidem se postupně podsouvá představa, že válka mezi NATO a Ruskem by ukrajinský konflikt konečně „vyřešila“. Ve skutečnosti by šlo o totéž, jako kdyby se někdo pokusil uhasit požár jednoho domu tím, že zapálí celou vesnici. Přímá válka dvou jaderných bloků by neznamenala záchranu Ukrajiny, ale existenční ohrožení celé Evropy. Obavy z války v Evropě po Andreji Babišovi a Robertu Ficovi nyní vyjádřil i bývalý český prezident Václav Klaus.

Výrok, že Putinův útok na Finsko nebo Pobaltí by byl pozitivní, protože by zastavil AfD a Le Penovou, proto nelze smést ze stolu jako neobratný bonmot. Je to destilovaný výraz myšlení části evropského establishmentu, která se více bojí výsledků demokratických voleb než války s Ruskem. Nejasné zůstává pouze to, co je horší: zda výroky pronesené na samotném panelu, anebo skutečnost, že jejich záznam visí bez jasného odmítnutí na oficiálním kanálu Evropské komise v České republice.

Pokud české soudy trestaly lidi za veřejné schvalování ruské agrese proti Ukrajině, musí se stejnou vážností zkoumat také veřejné přání nové ruské agrese proti jiné evropské zemi. Jinak se potvrzuje, že zákon není používán jako obecné pravidlo platné pro všechny, ale jako politický nástroj namířený pouze proti názorově nepohodlné části společnosti. A jestli je válka s Ruskem na veřejné debatě prezentována jako „pozitivní řešení“ politických problémů Evropy, potom už opravdu chybí jen jediné zvolání: Pánbůh s námi a zlé pryč!

 

-VK-

Šéfredaktor AE News

 

Zdroj: aeronet.news / InfoVojna

Zdielať článok na:  
Telegram


Ďalšie články: